Životní a existenční minimum zajímá podnikatele i nepodnikatele spíše ve chvíli krize, kdy potřebuje požádat stát o dávky pomoci v hmotné nouzi nebo státní sociální podpory. Nebo tehdy, kdy se díky dluhům dopracuje až k exekuci. V neposlední řadě také v soukromé rovině při rozvodu, kdy bude soud brát tyto instituty v úvahu při výpočtu alimentů.
Minimum k životu a přežití
Podle Štěpána Černouška, z oddělení styků s veřejností Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), jsou instituty životního a existenčního minima ustanoveny Zákonem číslo 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění, jako minimální společensky uznané hranice peněžních příjmů k zajištění výživy občanů a ostatních základních osobních potřeb. Existenční minimum, jak je zřejmé už z názvu tohoto institutu, je minimální částka umožňující přežití.
Životní minimum = minimální hranice peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.
Existenční minimum = minimální hranice příjmů osob nezbytných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.
Životní ani existenční minimum však nezahrnují nezbytné náklady na bydlení, které se posuzují zvlášť.
Životní minimum pro | Částka |
---|---|
jednotlivce | 3126 Kč |
první osobu v domácnosti | 2880 Kč |
druhou a další osobu v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem | 2600 Kč |
nezaopatřené dítě ve věku do 6 let | 1600 Kč |
nezaopatřené dítě ve věku 6 až 15 let | 1960 Kč |
nezaopatřené dítě ve věku 15 až 26 let | 2250 Kč |
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, www.mpsv.cz.
Životní minimum se přitom posuzuje jako součet všech částek životního minima jednotlivých členů v domácnosti.
Existenční minimum | 2020 Kč |
---|
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, www.mpsv.cz.
Existenční minimum je možné podle zákona použít s výjimkou nezaopatřeného dítěte, poživatele starobního důchodu, osoby plně invalidní a osoby starší 65 let.
Do započitatelných příjmů v tomto případě patří, kromě minima výjimek, téměř všechny představitelné příjmy. Vedle dávek nemocenského pojištění, podpory v nezaměstnanosti, mzdových nároků, které za zaměstnavatele vyplatil úřad práce, nebo všech příjmů, které podléhají dani z příjmů fyzických osob, jsou to také příjmy ze závislé činnosti, funkční požitky, příjmy z kapitálového majetku či z pronájmu. A příjmy z podnikání – ovšem až po odečtení výdajů potřebných na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů, po odpočtu daně z příjmů a pojistného. Do příjmů se pro tyto účely pochopitelně započítávají také veškeré příjmy ze zahraničí.
Zvyšování částek životního a existenčního minima je v kompetenci vlády. Vláda může minima svým nařízením zvyšovat vždy od 1. ledna příslušného roku podle vývoje spotřebitelských cen, ale také mimo tento pravidelný termín. V roce 2008 však zůstává životní a existenční minimum na úrovni platné od 1. ledna 2007.
Jaké je využití životního a existenčního minima?
„Hlavní využití životního a existenčního minima je v oblasti pomoci v hmotné nouzi (podle Zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů),” řekl business serveru Podnikatel.cz Štěpán Černoušek z MPSV. Životní minimum plní podle Černouška rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně-ochranná veličina. „Vedle životního minima byl z důvodu větší motivace zaveden pro dospělé osoby v hmotné nouzi ještě institut existenčního minima,” doplnil Černoušek.
„Životní minimum se využívá například při zjišťování nároku na dávky státní sociální podpory, jako je přídavek na dítě a sociální příplatek (podle Zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění). Tedy dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích. V případě sociálního příplatku tvoří životní minimum i základ pro jeho výpočet,” řekl Černoušek pro business server Podnikatel.cz. Životní minimum (méně již existenční minimum) se však využívá i v jiných, nejen sociálních, oblastech. Životní minimum se podle Černouška využívá také třeba v soudní praxi pro stanovení alimentačních povinností, v případě exekucí pro výpočet nezabavitelné částky a podobně. Při výpočtu nezabavitelné částky při exekuci se pak kombinuje životní minimum povinného s náklady na bydlení, které také stanoví zákon. V úvahu se bere i nezabavitelná částka na každou osobu, které musí povinný poskytovat výživné.
Příklady použití životního a existenčního minima v dávkách pomoci v hmotné nouzi
Modelové příklady živobytí, ze kterého úřady vycházejí při určení výše příspěvku na živobytí, pro nezaměstnaného samostatně žijícího jednotlivce ve věku 30 let podle Štěpána Černouška z MPSV:
Živobytí na úrovni životního minima - například v případě, kdy uchazeč o zaměstnání je nezaměstnaný 10 měsíců. Nemá tedy již nárok na podporu v nezaměstnanosti a splňuje všechny zákonem dané podmínky (nemůže najít vhodné zaměstnání, přestože se o to prokazatelně snaží, nemá žádný majetek, který by využil k řešení své tíživé sociální situace, využívá všech zákonných nároků jako je nárok na dávky státní sociální podpory, výživné apod.).
Živobytí na úrovni existenčního minima - například v případě, kdy je uchazeč o zaměstnání nezaměstnaný 14 měsíců. Od 1.1.2008 totiž živobytí odpovídá výši existenčního minima, pokud osoba není zaměstnaná nebo jinak výdělečně činná nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců.
Počet osob v domácnosti | Částka |
---|---|
Jednotlivec | 3126 Kč |
2 dospělí | 2880 Kč + 2600 Kč = 5480 kč |
1 dospělý, 1 dítě ve věku 5 let | 2880 Kč + 1600 Kč = 4480 Kč |
2 dospělí, 1 dítě ve věku 5 let | 2880 Kč + 2600 Kč + 1600 Kč = 7080 Kč |
2 dospělí, 2 děti ve věku 8 a 16 let | 2880 Kč + 2600 Kč + 1960 Kč + 2250 Kč = 9690 Kč |
2 dospělí, 3 děti ve věku 5, 8 a 16 let | 2880 Kč + 2600 Kč + 1600 Kč + 1960 Kč + 2250 Kč = 11 290 Kč |
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, www.mpsv.cz.