BIO je v kurzu, zákon ale nehlídá výrobky například biokosmetiky

Nedávno ministerstvo zemědělství odhalilo statistiky za loňský rok, které signalizují vzrůstající oblíbenost ekofarem a výroby biopotravin. Počet podnikatelů dodržujících postupy, které jsou přátelské k přírodě, stoupl u ekozemědělců téměř o padesát, u výrobců biopotravin o 22 procent. V poslední době byl však růst zbržděn ekonomickou krizí a nižší poptávkou ze strany zákazníků. Celkový počet podnikatelů v biozboží se však i nadále zvyšuje, potvrzuje business serveru Podnikatel.cz Jan Votočka, tiskový mluvčí Sdružení obrany spotřebitelů (SOS). Zelenému podnikání se tak očividně daří. Ze vstřícných přístupů zákazníků k bioproduktům mohou však těžit i další odvětví. Na vlně současného „ekotrendu“ se tak nesou i výrobci a prodejci biokosmetiky a biotextilu. Čtěte více: Biopotraviny jsou v Česku hitem, počet farem narostl o polovinu

Podnikání pod značkou EKO či BIO však není samo sebou. Aby se výrobce nebo prodejce mohl považovat za „biopodnikatele“, musí ve většině případů dodržovat zákonné předpisy. Pokud chce navíc používat známku, značku nebo logo, potvrzující, že produkt byl skutečně vyroben na základě metod šetrných k životnímu prostředí, musí své produkty podrobit kontrole zpravidla u nezávislých kontrolních organizací či svazů.

Ekozemědělcem ne snadno a už vůbec ne rychle

Stát se ekozemědělcem či výrobcem biopotravin se v poslední době prosazuje čím dál více. Roste jak počet výroben biopotravin, tak i podíl orné půdy obdělávané ekofarmami, podíl ekologických sadů, vinic a dokonce i chmelnic. Ministerstvo zemědělství se domnívá, že velkou motivaci představuje stabilní systém podpor nejen formou dotací na plochu, ale také bodové zvýhodnění při hodnocení investičních projektů. Čtěte více: Evropská kasa nabízí podnikatelům až sedm miliard korun

Přesto se budoucí ekofarmář musí ve svých začátcích proklestit byrokratickým houštím. Status ekologický podnikatel může používat až po zapsání do evidence zemědělského podnikatele u příslušného obecního úřadu, registraci u ministerstva zemědělství a vypršení přechodného období (přechod z konvenčního zemědělství na ekologické zemědělství), které trvá dva nebo tři roky. Pokud se podnikatel navíc takto registruje, musí produkovat pouze ekologické suroviny a po celou dobu svého působení jeho činnost podléhá pravidelné kontrole. V Česku tyto kontrolní orgány představují tři organizace – KEZ, ABCert AG a Biokont CZ.

Mnohem jednodušším východiskem se pro ty, kteří chtějí v „bioodvětví“ podnikat, zdá založení maloobchodní prodejny s bioprodukty, které jsou již zabaleny a patřičně označeny. Prodejce se pak u ministerstva zemědělství ani registrovat nemusí. Pokud ovšem chce biopotraviny vyrábět nebo třeba jen přebalovat, musí se zákonem (Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství) řídit podobně jako ekozemědělec. Čtěte více: Reportáž: Starosti zemědělců na ekofarmě

Zneužívají podnikatelé označení BIO?

Mezi bioprodukty se vedle balených biopotravin řadí také biokosmetika a biotextil. Na rozdíl od biopotravin ale v Evropské unii neexistuje právní úprava, která by přesně specifikovala, co to vlastně biokosmetika a biotextil je a jaké musí mít parametry. Společnosti tak mohou snadno zneužít neznalost zákazníků – laiků a jako bio označit i to, co bio není. V poslední době se objevilo mnoho výrobců, kteří klamou své zákazníky názvem svých výrobků, kdy v názvu používají slovo bio, varuje Olga Chlápková, provozovatelka internetového obchodu VšeBIO.cz. SOS se nesetkává s mnoha případy pokusů zneužít tato označení. V zákoně jsou dostatečné kontrolní a sankční mechanismy zamezující zneužití a tudíž k němu téměř nedochází, uklidňuje naopak Votočka.

Pravdou zůstává, že zákonné předpisy se vztahují pouze na ekozemědělství a biopotraviny, nikoli na biokosmetiku či biotextil. Zákazník se tak musí spolehnout buď na svůj rozum, nebo na značky či standardy různých institucí či asociací. I zde je ale třeba dávat pozor na to, kdy se například u kosmetiky jedná o přírodní a kdy o biokosmetiku (neboli také organickou kosmetiku). Označení přírodní kosmetika totiž v převážné většině případů neznamená, že použité suroviny jsou „biopůvodu“.

Také u textilu lze rozlišovat, jestli byl daný kus oblečení vyroben „pouze“ na základě ekologicky šetrných metod, nebo se při jeho výrobě postupovalo podle „biozásad“. V každém případě je ale výrobce či distributor povinen, pokud některé označení používá, toto daným certifikátem doložit. Čtěte více: Jsou pracovníci v OP Prostějov novodobí otroci, či jen flákači?

Zákazníci jsou s bioprodukty spokojeni

Trend je všeobecně vzrůstající, ale je potřeba poznamenat, že zákazníci si pečlivě vybírají, nejen kolik je bio zboží bude stát, ale také jaké množství objednávají, odpovídá Chlápková business serveru Podnikatel.cz na otázku, jak jdou v současnosti biovýrobky na odbyt. To, že cena hraje významnou roli v rozhodování o koupi, potvrzuje i Jan Votočka z SOS. Ten tvrdí, že zákazníci si zboží chválí, jsou s ním spokojeni a mají dlouhodobý zájem tento typ produktů nakupovat, ale v mnoha případech je nakonec zarazí vysoká cena.