Česká hospoda je domácím stříbrem jako poleno

Hospoda a kostel nechybí snad v žádné české, moravské nebo slezské vesnici, městysu či městě. Hospody fungují (někdy nefungují) různě, podávají jídla různé kvality, někdy jsou vypulírované a překypují životem, jindy jsou zašlé kouřem z nespočtu vykouřených cigaret a je skoro o strach do nich vkročit. V některých hospodách tiše vysedávají nad svým půllitrem zachmuření štamgasti, jinde patří hospoda k nejveselejším místům, kde se místní setkávají a ochotně mezi sebe vezmou i nějakou tu náplavu nebo lufťáka. Čtěte více: Vinice uprostřed Prahy? Ano, s krásným výhledem

Hospod, které mají ve svém názvu i znaku lípu, český národní strom, je po Česku nepočítaně. Když psal klasik Svatopluk Čech svou báseň Ve stínu lípy, vzpomínal na své dětství strávené v Litni na Berounsku a na stařečky klábosící na návsi pod starou lípou. Ta lípa už sice v Litni nestojí, ale hospoda Ve stínu lípy tu stále je. Hned vedle školy, katolického kostela a hřbitova, pár kroků od zámku (dnes soukromého), který patříval rodině Daubků, do které se kdysi přivdala slavná česká pěvkyně Jarmila Novotná. Hrad Karlštejn a karlštejnské golfové hřiště leží vzhledem k Litni na protilehlém kopci. Trochu dál od hospody je také židovský hřbitov, památka na někdejší židovskou komunitu v Litni a okolí. Ale dost bylo tipů na výlet, posaďme se do hospody Ve stínu lípy.

Ačkoliv při příchodu vleze hostu do nosu typický hospodský pach, je hospoda udržovaná, ubrusy čisté, reklamní výzdoba kultivovaná. Interiér je jednoduchý, sestává ze dvou místností (v jedné z nich je výčep, druhá je spíše jídelnou), neokázalých stolů a židlí na bytelné dřevěné podlaze. V létě je navíc možné posedět na lavici na zahrádce pod deštníky. Podobně ani obsluha, tedy alespoň ta, kterou jsme zažili my, není nijak hospodsky dryáčnická, ale milá, poměrně pozorná a přiměřeně rychlá.

Víc minutek než hotovek

Na denním jídelníčku jsou samozřejmě k nalezení nakládaný hermelín a utopenci, bez nichž by hospoda nebyla hospodou. Zklamaní tu možná budou milovníci hotovek, zato nadšení konzumenti minutek. Zvolili jsme smažený hermelín a smažený sýr eidam, spolu s americkými brambory, šopským a míchaným salátem. K zapití pivo, jahodový džus a točenou – jedovatě růžovou – malinovku (za nevídané 4 koruny za deci limonády). U vedlejších stolů samozřejmě v objednávkách vedlo točené pivo, přítomné děti ucucávaly malinovku a častější než popíjení espressa (kterému v nápojovém lístku říkají Presto) bylo pití turka neblahé paměti. Čtěte více: Tlačenka vytráví nejlépe s flekovským ležákem

Jídlo nás příjemně překvapilo. Zdá se, že hospodě Ve stínu lípy se vyhýbá nešvar přepáleného tuku. Jídlo se snaží servírovat úhledně (sice s oblohou a na talíři ozdobeném po okrajích směsí koření, ale v téhle hospodě to je spíš stylové, vlastně tak trochu retro řešení), zeptají se předem, zda chce host tatarku nebo ne, místo aby ji bezohledně pleskli na talíř. Až na nakládané zelí, u kterého bych tipla, že je z plechu, byla zelenina čerstvá.

Stejně tak v salátech, servírovaných ve sklenicích na nožičce, ve kterých se běžně podávají menší zmrzlinové poháry. Za jídla s přílohou jsme zaplatili 95 a 85 korun, za nealko lahvové pivo a džus po dvaceti korunách, za saláty 35 a 30 korun. Za stovkovou stravenku nebo bankovku se tu tedy dá s odřenýma ušima pořídit hlavní jídlo s nápojem.

České stříbro

České stříbro rubriky Gurmán business serveru Podnikatel.cz udělujeme liteňské hospodě Ve stínu lípy jako reprezentantce nespočtu hospod dalších, z nichž každá je domácím stříbrem svých štamgastů. Čtěte více: U zavěšenýho kafe je česká hospůdka s francouzským šar­mem