Cestovní náhrady v roce 2009

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům náhradu výdajů, které vzniknou v souvislosti s výkonem práce. Obvykle si cestovní náhrady spojujeme s pracovní cestou. Na cestovní náhrady má zaměstnanec nárok i v případě cesty mimo pravidelné pracoviště, cesty s mimořádným výkonem práce mimo rozvrh směn nebo při výkonu práce v zahraničí. Zákoník práce určuje, že zaměstnavatel vyplácí cestovní náhrady i v případě, že zaměstnanci vzniknou cestovní výdaje při přijímání do zaměstnání nebo přeložení. Cestovní výdaje upravuje § 152 – § 189 zákoníku práce. Čtěte více: Nový zákoník práce: odstupné za kratší výpovědní lhůtu

Pracovní cesta a místo výkonu práce v pracovní smlouvě

Pracovní cestou je časově omezené vyslání zaměstnance mimo sjednané místo výkonu práce (§ 42 zákoníku práce). Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci pracovní cestu nařídit. Vyslat zaměstnance na pracovní cestu lze, jen pokud s pracovní cestou zaměstnanec souhlasí.

Podmínky výkonu pracovních cest ale vždy určuje zaměstnavatel. Určí způsob přepravy, ubytování apod. Pokud by svévolně zaměstnanec podmínky určené zaměstnavatelem porušil, nemůže se následně domáhat cestovních náhrad.

Velmi často se podnikatel v praxi setká s problémem, jak vyhodnotit pracovní cestu. Mnohdy zaměstnavatel spekuluje, že v případě, že v pracovní smlouvě uvede jako místo výkonu pouze název obce, nebude muset vyplácet cestovní náhrady při pracovní cestě v rámci této obce. Toto tvrzení je mylné. Čtěte více: Podnikatel se může pojistit také proti chybám v účetnictví

Základní náležitostí pracovní smlouvy je místo výkonu práce (§ 34 zákoníku práce). Ve smlouvě může být konkretizováno i pravidelné pracoviště zaměstnance. Pokud smlouva pravidelné pracoviště nestanoví a místo výkonu je sjednáno na úrovni obce, je pro účely cestovních náhrad považováno za pravidelné pracoviště místo, kde zaměstnanec obvykle vykonává svou práci. Čtěte více: V rámci zúčtování vždy prověřujte nároky svých zaměstnanců

Čtěte více: Jak na cestovní výdaje zaměstnanců a pracovní cesty OSVČ

Náhrada jízdních výdajů v roce 2009

Zákoník práce § 157 určuje, které jízdní výdaje a v jaké výši může zaměstnavatel zaměstnanci proplatit. Zaměstnavatel proplatí v plné výši doklady za použití hromadných dopravních prostředků a doklad za použití přepravy taxislužbou.

Zaměstnanec může při pracovní cestě použít i vlastní silniční motorové vozidlo, a to vždy jen se souhlasem zaměstnavatele. Zaměstnanec má při použití vlastního motorového vozidla nárok na základní náhradu za opotřebení vozidla a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Čtěte více: Víte o možnosti poskytování cestovních náhrad paušálem? 

Sazba základní náhrady za použití vlastního dopravního prostředku

Při použití přívěsu, se sazba základní náhrady na 1 km zvýší nejméně o 15 %.

Úprava sazeb zveřejněna vyhláškou č. 451/2008 Sb. Oproti roku 2008 došlo ke snížení základní náhrady u osobních silničních motorových vozidel. V roce 2008 byla náhrada ve výši 4,10 Kč. Čtěte více: Zvýšení odpis u osobních automobilů uplatnit nelze

Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty

Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty se vypočítá jako násobek ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.

Náhrada = cena pohonné hmoty x průměrná spotřeba podle technického průkazu

Cenu pohonných hmot je možné prokázat dokladem o nákupu. Zaměstnanec předloží účtenky o nákupu od čerpací stanice. Pokud by čerpal v průběhu pracovní cesty pohonné hmoty několikrát za různé ceny, cenu pohonných hmot si zaměstnavatel dopočítá aritmetickým průměrem. Čtěte více: Kniha jízd přispívá k větší průkaznosti výdajů

Zaměstnanec nemusí dokládat účtenky o nákupu, pokud se pro vyúčtování pracovní cesty použije cen pohonných hmot stanovených vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 158 zákoníku práce).

Cena pohonných hmot kolísá, ministerstvo musí reagovat

Vyhláška, kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot, je účinná vždy od začátku daného kalendářního roku. Podle ustanovení § 189 zákoníku práce, musí Ministerstvo práce a sociálních věcí upravit zmíněnou vyhlášku v mimořádném termínu, pokud se ceny, ode dne účinnosti vyhlášky, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %. Pro určení cen se vychází z údajů Českého statistického úřadu. Stejně to platí i u stravného.

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví

PhDr. Dagmar Kučerová

mzdový poradce

Položit dotaz

Stravné v roce 2009

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci stravné, pokud pracovní cesta trvá alespoň 5 hodin v daném kalendářním dni.

Z toho vyplývá, že pokud by zaměstnanec odcestoval 13.1.2009 ve 22.30 hod. a vrátil se 18.1.2009 v 16­.00 hod., má nárok na stravné pouze za 5 dní. Nárok na stravné nemá 13.1., protože pracovní cesta v tento den nebyla delší než 5 hodin (odjel až ve 22.30). Čtěte více: Zdaňujete svým zaměstnancům nepeněžní příjmy? 

Výjimkou je pracovní cesta, která spadá do 2 kalendářních dnů. Tam je možné upustit od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty, je-li to pro zaměstnance výhodnější.

Stravné je možné krátit, pokud bylo zaměstnanci při pracovní cestě poskytnuto jídlo. Například pokud má zaměstnanec zajištěné ubytování se snídaní, obědem nebo večeří.

Čtěte více: Zaměstnanec musí být na krácení stravného předem upozorněn