Daně, daně, daně...

Daně, daně, daně. Někým proklínané a zatracované, jiným chválené a uctívané. Právě v otázce daní je nejlépe vidět dělící linie mezi pravicově a levicově smýšlejícími lidmi. Zatímco pravice chce daně co nejnižší a požaduje větší soběstačnost samotných občanů, levice volá po vyšších daních, v jejichž souvislosti by se zvýšily i příjmy státního rozpočtu a tím by byla větší možnost výdajů do sociální sféry. Tak jak vysoké by ty daně měly být?

Univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje. Pro každý stát zřejmě existuje jiná hranice sazby daní, která se jeví jako optimální. Záleží na životní úrovni občanů, na jejich mentalitě, na minulosti státu, na kultuře země a dalších mnoha faktorech. Zajisté by ve Švédsku nemohly být takové daně, kdyby tam žili lidé se zkušenostmi a mentalitou obyvatel USA. To platí samozřejmě i naopak.

Naše republika prošla od svého vzniku specifickým vývojem. Možná si to ani neuvědomujeme, ale čeští (resp. českoslovenští) občané žili většinu existence naší země v nedemokratických poměrech. Po „zlatých” dvacátých letech minulého století přišlo kruté vystřízlivění za časů nacistické okupace a druhé posléze za časů „vlády jedné strany”.

Ač to vrcholní představitelé nemohou přiznat, teprve se opět učíme žít ve svobodné společnosti, teprve se učíme efektivně spravovat hospodářství a žít v blahobytu. Po dlouhých skoro padesáti letech se v podstatě na zelené louce musel vybudovat nový hospodářský systém. Lidé, kteří desítky let byli zvyklí žít podle hesla kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu a pro které byla motivace ke kvalitně odvedené práci prakticky nulová, se nyní znova učí žít podle hesel bez práce nejsou koláče a každý svého štěstí strůjcem. V mnohých hlavách ovšem zůstalo, že bez sebemenší snahy se dá slušně žít, že se stát o každého postará, ať už si za své finanční problémy může sám či nikoli a že jsme si všichni rovni (a to hlavně hmotně).

Do tohoto systému s velkými státními příjmy a výdaji náhle vstoupil systém jiný. Stát si přesto z počátku velkou ochranářskou náruč nechal, ale postupem let se snaží zmenšit ji. Ruku v ruce s tím se musí měnit sociální i daňový systém. Období této vlády je v tomto ohledu skutečně revoluční. Daňový systém skutečně prošel velkými změnami a další se chystají. Ať se nám změny líbí nebo ne, naše země spěje k většímu tlaku na vlastní soběstačnost obyvatel, a to především pomocí snahy snížit daně i sociální výdaje.

Nakolik budou současné kroky pro Českou republiku těmi pravými, ukáže až budoucnost. Doufejme všichni, že skutečně budou.