Klára a Tomáš Markovi se během covidu pustili do společného projektu s názvem Valaškování. Ten byl zpočátku postavený na ponožkách a místních hodnotách. Dnes už v sortimentu e-shopu najdete spoustu jiného oblečení a dalších výrobků.
Co se dozvíte v článku
První byly ponožky s kávou
Valaškování vzniklo už během covidu. Tomáš vzpomíná, že se tehdy všichni snažili přesunout do online prostředí. Oni toho také chtěli využít. Původní myšlenka totiž byla, že budou mít jen e-shop. Vůbec neplánovali že by objížděli nejrůznější akce nebo dodávali do obchodů, jako je tomu dnes. Klára doplňuje, že je covid tedy ovlivnil pozitivně. Ona byla zrovna na úřadu práce a Tom na home office. Trochu se nudili a přemýšleli, co by mohli dělat. Tom zničehonic přišel s myšlenkou prodávat ponožky z Číny. Já mu říkala, že tam ten covid vznikl a není tak dobré sem z Číny něco tahat. Navrhla jsem mu, proč něco takového nedělat lokálně. Že bychom podpořili místní a vyráběli to tady,
popisuje se smíchem. Nahrálo jim také, že Tomášovi rodiče pracovali v nedaleké firmě zabývající se pleteným zbožím, takže měli kromě času a nápadů i kontakty.
Klára měla za sebou zkušenosti například s pořádáním eventů. Díky tomu, že se věnovala podnikání, tak věděla, jak vést účetnictví a podobné věci. Tomáš se předtím věnoval únikovým hrám a v rámci toho spolupracoval s kavárnou ve Valašském Meziříčí. Ta se poté stala první kavárnou, kam dodávali ponožky, tehdy s motivem kávy. Kavárny v té době mohly mít otevřená výdejní okénka. Tato měla otevřeno i díky Zásilkovně, takže tam lidé chodili a my tak mohli rozjet komisní prodej,
vzpomíná Klára.
Začátky si oddřeli
Na rozjezdu e-shopu bylo podle Kláry Markové nejtěžší vše správně nastavit a pochopit celý systém včetně fází objednávkového procesu. Tomáš říká, že nejhorší je prostě začít. Jak už člověk začne, tak už se do toho dostane a má tendenci to dotáhnout, aby to fungovalo a bylo prodejeschopné. Dlouho také trvalo dohodnout se na valaštině. Dost jsme se hádali, jestli něco je nebo není valašsky, protože každý pochází z jiného koutu Valašska, kde se mluví jinak. To bylo vtipné,
dodává Klára.
Také bojovali s fotografiemi. Ušili několik tašek, půl dne je fotili a pak se hned prodaly. Fotky tak už nebyly potřeba. Zefektivnění podle nich byla důležitá věc v procesu, protože ze začátku člověk ztrácí dost času věcmi, o kterých si myslí, že jsou důležité. Pak přijde na to, že nejsou.
Tomáš přiznává, že zefektivnit práci se jim povedlo až po třech letech. Nyní se mohou daleko více věnovat rodině. Na začátku jsme měli ohromnou výhodu, že jsme ještě neměli děti a mohli jsme pracovat klidně 16 hodin denně, sedm dní v týdnu, často i po nocích, úplně bez problémů. Jak už jsme věděli, co se jak dělá, tak jsme se dostali na úplně jiné hodiny,
upřesňuje s tím, že jim nikdo neradil a vše si postupně zjišťovali sami.
Markovi si to ze začátku tedy oddřeli. Vůbec nám to nedocházelo, protože nás to hrozně bavilo. Byla zábava dělat nový projekt. Oba máme rádi nové projekty, takže nám ani nepřišlo, že tak moc pracujeme. Dochází nám to až zpětně a nyní za to sklízíme ovoce,
shrnuje Klára.
O motivech hlasovala celá rodina
Mezi první produkty e-shopu patřily právě ponožky. Na kombinaci barev jednoho ze vzorů v podobě modrotisku přišli úplně náhodou. Tomáš si s úsměvem vybavuje, že to nevědomky nastavili v pletárně na stroji a pak na výsledek koukali jako na boží ponožku. Některé z prvních ponožek se tak na e-shopu drží dodnes. Na začátku jsme udělali třeba 50 návrhů, svolali jsme celou rodinu, která musela hlasovat, které ponožky se mají vyrobit. Z toho jsme vybrali třeba deset a byl to hrozně dlouhý proces,
říká Tomáš. Dnes už u ponožek jen obměňují vzory, ale drží se jak modrotisk, tak například valašské tečky.
Dále začalo Valaškování dělat tašky, prostírání, meditační polštáře nebo zákrčníky z pohanky. O ty však nebyl příliš velký zájem. Dnes jsou v nabídce také trička, dětská body a legíny s jejich unikátním modrotiskovým vzorem, který se snaží vtisknout do co nejvíce produktů v různých materiálech. Například do sukní, braletek, batohů nebo tašek z kočárkoviny a také do drobností, jako jsou gumičky nebo sponky do vlasů. Nejoblíbenější jsou však stále ponožky, a to především jako vánoční dárek.
Oblečení s originálními motivy
Tomáš nedá dopustit na motiv na tričku s nápisem „Né každý, gdo sa túlá, je ztracený". Hodně oblíbené jsou i dámská trička s motivem srdíčka s modrotiskem. Občas vidíme, co ostatní nabízí, a člověka to zarazí, ale i potěší, když někdo přijde s něčím podobným, protože pak vidí, že vymyslel něco slušného, když se ho ostatní snaží napodobit,
dodává Tomáš. U maminek vede i dětské body s nápisem „Su Valach, tož mosim byť aj rarach“. Tomáš uvádí, že ty nápisy občas někde zaslechnou nebo je napadnou, a když mají tvořivou chvilku, tak to zkusí graficky zpracovat a je z toho pak parádní tričko. Občas nějaký nápad přijde i od zákazníků, kteří jsou tak vstřícní, že nám ho vnuknou,
doplňuje s úsměvem Tom.
Klára dodává, že se zákazníci i hodně zapojují na trzích. Buď jim Markovi prozradí nějaký nápad a oni je pak motivují k tomu, aby ho zrealizovali, nebo za nimi třeba jedna paní pořád chodila ohledně trička „Nevím, co chcu, ale chcu to hneď." s tím, jestli už ho mají, že ho potřebuje. Oni ho tedy vyrobili. Některé motivy se nám zdají super, ale prodávají se méně, takže je pak děláme třeba jen na zakázku. Snažíme se nedržet plné sklady, protože na to nemáme prosto. Navíc jsme se na začátku vyškolili, kdy jsme udělali jeden motiv ve více barevných provedeních a bylo toho hrozně moc,
podotýká Klára.
Nyní už Klára s Tomášem jako rodiče dvou dětí nemají tolik času tvořit nové návrhy. Vymýšlení se tak zpomalilo. Ale stává se, že jim přijde nápad od nějakého zákazníka. Například s jedním folklórním souborem dělají nyní už druhé ponožky. On jim dodá návrhy, oni je zpracují a výsledek pak společně prodávají. To je výborná spolupráce. Zákazníkovi někdo zpracuje návrh a není nutné odebrat minimální množství. A my tak přijdeme k úžasnému motivu, který bychom nevymysleli,
vysvětluje Tomáš.
Valaškování a hodnoty
Valaškování si zakládá na tom, že jsou jejich výrobky určeny milovníkům Valašska a folkloru, kteří sdílejí podobné hodnoty. Tou hlavní je podle Tomáše udržitelnost. Chtějí vyrábět, ale i prodávat kvalitní výrobky, které vydrží. Dále jde o podporu jejich kraje. Snaží podporovat lidi v okolí. Na začátku hledali šikovné lidi, co by jim něco vyrobili. Zjistili, že je jich docela dost. Postupně tedy začali spolupracovat s několika švadlenkami a také pletaři z místní firmy, kteří jsou zapojeni do výroby. Věřím, že tak podporujeme práci na Valašsku. A stejně tak i místní lidi,
zdůrazňuje Tomáš a doplňuje, že se také snaží netahat věci z velké dálky. Lokálně chce nejen prodávat, ale i vyrábět.
Klára zmiňuje také tradice. Ty se snaží udržet a také předávat dál moderním způsobem, aby si i mladí lidé, kteří jsou folklorem nepolíbení a moc o něm neví, mohli něco koupit. Málokdo si koupí kroj, který je drahý a nedá se tak snadno sehnat, ale například ponožky jsou dobrý způsob, jak to předávat dál. Když přijedou turisté a koupí si ponožky se vzory, které se jim líbí, mají tak kus folkloru doma. Myslím si, že tím se ty valašské tradice můžou udržet i v moderní společnosti,
říká Klára. Ta nikdy netancovala, ale folklor miluje a vždy si přála mít sukně nebo něco podobného. Aby si lidé všimli, že mám něco typicky moravského,
doplňuje. Proto začali dělat například sukni s kraťásy, která je funkční a praktická a dá se v ní kamkoliv vyjít.
Další hodnotou je druhý život materiálu. Snaží využívat materiály druhé jakosti a použít je například do meditačních polštářů. Důraz kladou také na ruční výrobu. Sice někdo šije na stroji nebo používá pletací stroj, ale spousta věcí se musí udělat ručně. Rozhodně nemají žádný výrobek, který by se dal do nějakého stroje a „vyjel“ hotový. Pořád jsou tam lidé a vše prochází rukama. Chceme, aby se vše vyrábělo tady na Valašsku. Není to tak, že bychom něco nakoupili jinde a jen to prodávali. Jako přeprodej nemáme nic,
zdůrazňuje Klára.
Mezi švadlenkami, které s Valaškováním spolupracují, jsou maminky s dětmi, babičky, které už jsou v důchodu a takto si přivydělávají, lidé z pletárny nebo například ženy, co potkaly Markovi na trzích. Občas nám někdo řekne, že je to drahý výrobek, ale my chceme, aby ti lidé, co nám to pomáhají vyrábět, dostali adekvátně zaplaceno. A zároveň chceme, aby si ten výrobek koupil člověk, který ho fakt chce a není to jen rozmařilost,
vysvětluje dále Klára.
Nejčastěji pod vánočním stromkem nacházíte jako dárek:
Delegují hlavně hlídání dětí
Podle Tomáše by připadalo v úvahu delegovat věci okolo e-shopu, ale dokázali si to tak zefektivnit, že to není potřeba. Přemýšleli také o tom, že na někoho přehodí marketing a sociální sítě, ale nakonec to nevyšlo a je to podle nich lepší. To, co jsme si obstarávali sami na začátku, si obstaráváme sami i nyní a skvěle to funguje,
doplňuje. My teď delegujeme hlavně hlídání, abychom mohli chvilku pracovat. A doufáme, že jednou s námi holky budou jezdit na trhy, že je to bude taky bavit a budou nám třeba pomáhat vyrábět,
přidává Klára.
Na prodej na trzích a jarmarcích nedají Markovi dopustit. E-shop vnímají jako krásnou vitrínu, výkladní skříň, kde si mohou lidé vybrat, co se jim líbí. Dále dodávají zboží také do několika obchůdků především na Valašsku a v Beskydech. Za nás jsou nejlepší trhy. Líbí se nám ta komunikace s lidmi a potkávání,
dodává Klára. Podle Tomáše obchody zase vykrývají hluchá místa spojená se sezónností trhu.
Co se týče plánů, ty se u Valaškování dost mění, a to přirozenou cestou. Klára prozrazuje, že by měli rádi designový obchůdek spojený například s kavárnou, protože milují dobrou kávu. Je to taková myšlenka, co se nám hodně líbí. Uvidíme, jak děti dovolí,
doplňuje s tím, že by chtěli také více tvořit nové výrobky. Zatím na to není tolik času. Klára se těší, že jak budou děti větší, tak se třeba budou zapojovat, budou chtít tvořit taky a vyrobí tak něco společně.
Tip na další příběh
Vyrábějí stavby, ve kterých se musí lidé cítit dobře. Jaká je k tomu cesta?
V logu má Bayaya několik run. Nevyrábí chaty, ale zážitky. Jaký je příběh Jiřího Veselky a jeho kolegů, kteří chtějí být blíže přírodě i sobě? Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU