Děti jako zlo

Ženy, které se dostaly do věku, kdy chtějí mít vlastní děti, většinou po třicítce, začnou pak řešit různá dilemata. Kdo by byl vhodný tatínek, nepřijdu o svou práci a kariéru? Stihnu vychovávat své dítě a vrátit se zpátky do toho neskutečného koloběhu mezinárodní mašinérie? Kdo se o dítě postará, když budu pracovně na druhém konci světa, atd. atd.? Těch otázek je nespočet. Ve vyspělých zemích je naprosto běžné, že nejen (top)manažerky jsou na mateřské dovolené pouhých 6 měsíců, a pak se okamžitě vrací do svého zaměstnání. Prostě se bojí, že by o svůj velmi dobře placený post přišly, protože konkurence nespí, a hlavně je mladší.

O tomto tématu bylo již napsáno milióny knížek a studií. Zabývají se jím miliony lidí na celém světě od vědeckých kapacit až po „babky kořenářky”. Proto jsem nevěřil svým vlastním očím, když jsem si nedávno přečetl další knížku Corinne Maierové, která se nejprve proslavila knihou Lenosti…buď pozdravena!, která provokativně líčila, jak se dá flákat v práci. Její nový titul má název 40 důvodů, proč nemít děti.

Autorka bez obalu píše mít děti není žádná slast. Porod představuje utrpení, kojení je bolestivé, děti zničí váš partnerský a sexuální život, zabijí vaše erotické touhy, přijdete o přátele, protože rodiče a bezdětní si nemají co říci, ztratíte všechen volný čas. Budete žít v čase někoho jiného, v čase vašeho dítěte, v čase nemilosrdně rozporcovaném na neměnné úseky, určované volnem vaší paní na hlídání, otevírací hodinou v jeslích a školním rozvrhem. Starost o děti je vyčerpávající: Aby člověk mohl podávat takový výkon každý den, musí být buď vypatlaný, nebo se nacpat léky na uklidnění. Za děti zaplatíte do jejich dospělosti milióny.

Nechybí zde ani feministická kritika rozdělení rodičovských rolí, která znevýhodňuje ženy na trhu práce. S tím se skutečně musí souhlasit. Je spousta firem, a to nejen českých, které nemají zájem o ženy svobodné, bezdětné a hlavně ve věku nad 30 let výše, a to z pochopitelných důvodů. Byť veřejně proklamují opak.

„Střídavá péče“ o dítě je myslitelná jen tehdy, pokud se rozvedete, jinak si žena může o rovném rozdělení práce v domácnosti nechat jen zdát. Rovnoprávnost mezi muži a ženami nastane tehdy, až ženy nebudou mít děti – dítě je tou nejlepší náhražkou hledání smyslu vlastní existence.

Průmyslová společnost potřebuje národ rezignovaných omezenců, smířených s tím, že budou vykonávat nezajímavou práci a hledat uspokojení jen v čase určeném zábavě. Pro takový život je ideální vstupní branou škola. V ní pak vládne učitelka, což je obvykle osoba, které se ve škole nelíbilo, když byla malá, jinak by se jistě lépe učila a posléze měla i zajímavější a lépe placenou práci.

V závěru žádný recept, co by se stalo, kdyby ženy děti skutečně neměly, není. Sama autorka, která má dvě děti, píše, že čeká, až odmaturují a ona konečně bude mít více času na své tvůrčí experimenty.

Osobně si myslím, že je to nejen velmi provokativní, ale v mnoha směrech velmi pravdivé dílo. Když jsem o této knížce diskutoval s mnohými svými kamarádkami, kolegyněmi i přítelkyněmi, v mnohém daly autorce za pravdu. Ale závěrem každá řekla, že si život bez vlastního dítěte nedokáže představit, protože příroda je prostě příroda a žena, která nemá dítě, není ženou a postrádá smysl života. Paní spisovatelko Maierová, co vy na to?