Kdy vzniká povinnost podat daňové přiznání?
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o daních z příjmů“), přesně stanovuje, kdy je nutné podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Daňové přiznání je v souladu s ustanovením § 38g odst. 1 tohoto zákona povinen podat každý, jehož roční příjmy přesáhly 15 000 Kč. Do uvedeného limitu se započítávají příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob. Na druhou stranu se do něj však nezahrnují příjmy, které jsou od této daně osvobozeny, popř. ty příjmy, které již byly při výplatě zdaněny srážkovou daní.
Je nepochybné, že pokud by nebylo stanoveno jinak, týkala by se povinnost podat daňové přiznání téměř každé fyzické osoby, která je výdělečně činná. Proto je v zákoně stanovena výjimka z výše uvedeného pravidla. Daňové přiznání není povinna podat ta fyzická osoba, která má příjmy ze závislé činnosti (zejména z pracovněprávního vztahu) pouze od jednoho plátce (zaměstnavatele) nebo postupně od více plátců, přičemž u každého podepsala tzv. daňové prohlášení. V takových případech má zaměstnanec možnost požádat svého zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob a ten je povinen toto zúčtování provést. V případě, že chce fyzická osoba uplatňovat tzv. společné zdanění manželů, popř. má kromě příjmů ze závislé činnosti i jiné příjmy (např. příjmy z podnikání, příjmy z pronájmu) vyšší než 6 000 Kč za rok, nemůže svého zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování požádat a je povinna daňové přiznání podat vždy sama.
Povinnost podat daňové přiznání vzniká také v případě, kdy poplatník vykazuje daňovou ztrátu, a to i tehdy, pokud jeho příjmy nepřesáhly 15 000 Kč.
Pozor na ustanovení zákona o správě daní a poplatků
Z ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o správě daní a poplatků), vyplývá, že daňové přiznání je nutné podat i tehdy, je-li k tomu daňový subjekt správcem daně vyzván. Může se tak stát i přesto, že nevznikne povinnost podat daňové přiznání podle výše uvedených pravidel, například proto, že poplatník je u finančního úřadu již zaregistrován a správce daně zároveň nemá informace o tom, že fyzické osobě nevznikla povinnost podat daňové přiznání. V uvedeném případě je tedy vhodné tuto skutečnost oznámit finančnímu úřadu.
Základní principy zdanění příjmů fyzických osob
Zákon o daních z příjmů rozděluje příjmy fyzických osob do jednotlivých skupin podle druhů příjmů. Je tomu tak proto, že pro každou skupinu příjmů jsou stanovena odlišná pravidla zdanění (například u příjmů z podnikání lze uplatnit výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení, zatímco u příjmů z kapitálového majetku je uplatnit nelze). Aplikací rozdílných pravidel zdanění poté vznikají tzv. dílčí základy daně pro jednotlivé skupiny příjmů. Přehled druhů příjmů poskytuje následující tabulka:
| Druh příjmu | Úprava v zákoně o daních z příjmů |
|---|---|
| Příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky | § 6 |
| Příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti | § 7 |
| Příjmy z kapitálového majetku | § 8 |
| Příjmy z pronájmu | § 9 |
| Ostatní příjmy | § 10 |
Zdanění příjmů fyzických osob pak vychází z principu, že výše uvedené druhy příjmů – a to včetně těch, ze kterých byla při jejich výplatě sražena záloha na daň, tj. např. příjmů ze závislé činnosti – se po skončení kalendářního roku zahrnou do daňového přiznání, součtem jednotlivých dílčích základů daně je zjištěn (celkový) základ daně z příjmů, ze kterého je po jeho úpravách prostřednictvím daňové sazby a případných slev na dani vypočtena daň. Oproti této dani se poté uplatní zaplacené či sražené zálohy na daň, po jejichž zohlednění je zjištěna výše daňového nedoplatku, popř. přeplatku.
Fyzická osoba může během roku nabývat příjmy, které jsou osvobozeny od daně (např. příjmy z prodeje některých nemovitostí), případně příjmy, které vůbec předmětem daně nejsou (např. některé přijaté úvěry a půjčky), nebo i ty příjmy, které se sice zdaňují, ale jejich zdanění provedl plátce příjmu tím, že při výplatě srazil z těchto příjmů tzv. srážkovou daň (např. úroky z vkladů na bankovních účtech, které nejsou určeny k podnikání). U všech těchto příjmů platí, že se do daňového přiznání nezahrnují (vyjma specifických případů – například příjmů ze zdrojů v zahraničí).
Možné chyby při přípravě daňového přiznání
Při přípravě daňového přiznání je třeba myslet na skutečnost, že příjmem ve smyslu zákona o daních z příjmů se rozumí příjem peněžní i nepeněžní a také příjem, který je dosažený směnou. Zejména u fyzických osob – podnikatelů také nastává řada případů, kdy se příjmy (popř. rozdíl příjmů a výdajů) upravují – například při přechodu na vedení účetnictví, změně způsobu uplatňování daňových výdajů atp.
Specifické případy vyplňování daňového přiznání
Zvláštní pozornost při přípravě daňového přiznání je třeba věnovat zejména situacím, kdy má daňový poplatník příjmy ze zdrojů v zahraničí. V takových případech se totiž kromě zákona o daních z příjmů používají příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Druhou specifickou situací je příprava daňového přiznání pro osobu, která je v České republice tzv. daňovým nerezidentem. V obou případech je vhodné, aby daňové přiznání připravoval daňový odborník.
Zdaňovací období a lhůta pro podání daňového přiznání
Daňové přiznání se podává za zdaňovací období (vyjma specifických případů, kdy se podává i za část zdaňovacího období), které je u fyzických osob vždy shodné s kalendářním rokem, a to nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Základní lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2007 je tedy do 31. března 2008 (pondělí).
Je-li daňové přiznání zpracováváno a předkládáno daňovým poradcem nebo advokátem, lhůta pro podání daňového přiznání za rok 2007 se prodlužuje do 30. června 2008 (pondělí). To však platí jen v případě, je-li příslušná plná moc k zastupování daňovým poradcem nebo advokátem podána finančnímu úřadu do 31. března 2008.
Každý poplatník má navíc právo požádat finanční úřad o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání. Správce daně může lhůtu prodloužit až o tři měsíce, popř. až do 31. října 2008 v případě, pokud součástí příjmů uvedených v přiznání jsou i příjmy zdaňované v zahraničí na základě daňového přiznání.
Daňové přiznání poštou a plná moc či žádost o prodloužení lhůty i faxem
Podle ustanovení § 14 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků je lhůta zachována i v případě, je-li poslední den lhůty podána poštovní zásilka obsahující daňové podání. U jiných podání v daňových věcech (např. žádost o prodloužení lhůty) navíc platí, že je lze učinit poslední den lhůty i faxem s tím, že musí být do tří dnů po odeslání opakováno písemně nebo ústně do protokolu.
Daňové přiznání se podává místně příslušnému finančnímu úřadu. Daňová povinnost je splatná ve stejné lhůtě, která platí pro podání daňového přiznání.
Autor je partnerem poradenské společnosti MIVO s.r.o., která poskytuje služby v oblastech:
- vedení účetnictví
- vedení mzdové a personální evidence
- daňové poradenství
ČLÁNKY DO MAILU