Psal se konec dubna letošního roku a poslanci se při schvalování tzv. „protikrizového balíčku“, který měl zmírnit následky poklesu ekonomiky, rozhodně nešetřili. Vzájemné urážení a neshody nakonec vyvrcholily kompromisním řešením, které obsahovalo jak návrhy z dílny bývalé vlády, tak opoziční nápady. Již tehdy odborníci upozorňovali, že výsledný kompromis hospodářství nepomůže a jediné, co způsobí, bude enormní zadlužení státu. Politický konsensus však určil, že stát musí uskutečnit nějaká opatření, kterými zabrání dopadům ekonomické recese na firmy a občany. Na slova analytiků se tehdy nikdo příliš neohlížel, sestavování státního rozpočtu se zdálo až příliš daleko. Čtěte více: Protikrizový kompromisní balíček dostane do krize rozpočet.
S velkou pompou proto na počátku května politici hlásili, že se shodli na protikrizovém balíčku, který nejen zachrání desítky tisíc pracovních míst a zabrání bankrotu tisíce firem, ale také zajistí příjemný život nezaměstnaným, rodinám s dětmi a důchodcům. Nějaká krize nám může být ukradená, vládní opatření její dopady zmírní. Kde se na to vezmou peníze, řešil v té době jen opravdový cynik. Bylo přeci třeba pomoci hospodářství a občanům české země. Zemi, která je velkou měrou závislá na zahraniční poptávce a jejím vývoji.
Protikrizový balíček střídá balíček proti krizi rozpočtu
Píše se konec září a začátek října a situace v poslanecké sněmovně se nemění. Opět padají ostrá slova, znova se ústavní činitelé urážejí. David Rath posílá Miroslava Kalouska do jedné z místních náleven pro načerpání inspirace. Jsem ochoten připustit v rámci pokory parlamentní diskuse, že já se občas opiji a vy se chováte jako debil. Rozdíl mezi námi je v tom, že já jsem schopen se z toho do druhého dne vyspat,
parafrázuje výrok Winstona Churchilla na oplátku Miroslav Kalousek. V rámci parlamentní „odborné“ diskuze nic nového pod sluncem.
A o co jde tentokrát? Opět se jedná o balíček opatření, tentokrát přezdívaný podle stávajícího ministra financí Eduarda Janoty, který velkou část původních protikrizových opatření ruší, aniž by některá z nich dokonce vstoupila v účinnost. Důvod je prostý, bez „Janotova balíčku“ by deficit veřejných rozpočtů dosáhl neúnosné míry. Schodek, který mohl ohrozit hranici 230 miliard, by přesně takovou míru atakoval.
Slevy na sociálním pojištění, které prosazovala ještě Topolánkova vláda, tak po dvou měsících působnosti (a roční zpětné účinnosti) opět končí v propadlišti dějin. Podobný osud také potká zvýšení přídavků na děti. Nárůst podpory v nezaměstnanosti se své účinnosti nejspíše ani nedočká. Šrotovné se odsouvá a prozatím se přestává řešit. Většina protikrizových opatření tedy končí dříve, než začala.
Myslíte si, že se úsporný balíček nějak dotknul vašeho podnikání?
Protikrizový balíček v krizi chybět nebude
Přestože z českého protikrizového balíčku zbyly trosky, ekonomiku tento fakt rozhodně nijak negativně nezasáhne. Ba naopak, snaha dostat deficit na rozumnou úroveň vyšle zahraničním investorům (kteří jsou tak zásadní pro náš další rozvoj) pozitivní signál, že navzdory politickému marastu u nás jsme stále zajímavým místem pro investice.
Jenže u jednoho resuscitačního balíčku nesmí zůstat. Pokud se mají dát veřejné rozpočty do naprostého pořádku, je třeba nasadit přísnou dietní léčbu. Je třeba od základu změnit stravovací návyky státu, který mnohem více dává než bere, který chce trestat úspěch a který v rámci svého fungování projídá, co se dá. To všechno ale padne až na bedra příští politické vlády, u které se lze obávat, že se k nepopulárním škrtům a reformám opět neodhodlá. A to i přesto, že je Česko zoufale potřebuje. Čtěte také: Škrty v rozpočtu nepomůžou, zapotřebí je celá reforma.
Dnešní realita tak naplnila slova ekonomů, kterým ještě letos na jaře nikdo nedopřával pozornosti. Škoda, že je politici neposlouchali, kromě času a peněz daňových poplatníků si mohli ušetřit hlasivky a sbírky svých invektiv, které se zajisté budou ještě před volbami hodit. Ale proč se vlastně v Kocourkově divit…
ČLÁNKY DO MAILU