Jiří Rusnok: Opozice volí taktiku - čím hůře, tím lépe

Stal jste se členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), zvažoval jste dlouho nabídku stát se její součástí? Bylo to pro vás těžké rozhodování?

Komplikované rozhodnutí to pro mě nijak nebylo. Pokud mě požádá premiér země, jestli bych mohl přispět svými názory do debaty k řešení problémů, se kterými se vláda potýká, tak nevidím důvod mu nevyhovět.

Jaké jsou hlavní priority NERVu? Co byste zařadil mezi vaše bezprostřední cíle?

To je otázka spíše na premiéra, ale já si priority vysvětluji následovně. Jedna věc jsou krátkodobé cíle, které spočívají v posouzení možných kroků hospodářské politiky ve vztahu k počínající ekonomické krizi. V této oblasti existuje již řada nápadů a iniciativ, jak zmírnit dopady krize, resp. jakými opatřeními přispět k jejímu rychlejšímu oživení. Bezprostřední prioritou NERVu bude jednak přidat vlastní náměty, jednak podívat se na všechna ta stávající opatření v určitém kontextu. Tj. zda spolu vzájemně ladí, či tam nevzniká disharmonie, zda jsou vůbec v dlouhodobém horizontu akceptovatelná, udělat jejich syntézu a doporučit vládě, která z nich případně realizovat.

Pokud jde o delší časový horizont, v něm by podle mého názoru mělo spočívat těžiště práce rady. NERV je pouze poradní orgán, určitá dodatečná kapacita, která by měla vládě pomoci lépe se popasovat s mnohými politicko-ekonomickými dilematy, které před ní stojí. Ekonomická rada by mohla přispět tím, že její členové jsou lidé zvenčí, kteří ale většinou velmi dobře znají prostředí vládní administrativy i politiky. Z tohoto důvodu by mohli přispět svým nezávislým pohledem k formování dlouhodobějších strategií, kterým směrem se v klíčových oblastech vydat. To je ta druhá, méně viditelná, avšak do budoucnosti možná ještě důležitější stránka činnosti NERVu.

Kolikrát se již NERV od svého založení sešel a jak častá budou další setkání?

Rada se nachází teprve na začátku. Viděli jsme se v podstatě jenom na inauguraci, kde premiér představil NERV médiím a veřejnosti. První řádné setkání rady by se mělo uskutečnit koncem tohoto týdne. Na první jednání přijdeme všichni s nějakými náměty k hospodářské krizi a předpokládám, že budeme též diskutovat nad materiály, které byly už zpracovány jednotlivými ministerstvy.

Rada nemůže fungovat na bázi toho, že bychom se všichni scházeli každý týden a seděli zde dlouhé hodiny. Všichni členové mají svá zaměstnání a své úkoly, mnozí z nás jsou velice pracovně vytížení a členství v radě je prací navíc, která není nijak honorovaná.

Jak dlouho má vůbec NERV působit? Je délka fungování rady omezená nějakým termínem?

Rada je ad hoc instituce, kterou založil premiér. Jakmile rada nebude potřeba, tak samozřejmě přestane fungovat. V současnosti rada působí na dobu neurčitou, ale předpokládám, že při nástupu nové vlády dojde třeba k jejímu zrušení, či do ní vláda najmenuje jiné lidi.

Dá se dopředu říci, jakým směrem se návrhy rady budou ubírat? Zda se budete snažit podporovat přímé finanční dotace do postižených sektorů, či úlevy na daních, nebo jiná opatření (třeba podpora půjček pro podniky)?

Domnívám se, že rada se bude zabývat širokou škálou možných opatření, protože situace je skutečně složitá a poměrně rychle se zhoršuje. Myslím si, že se bude jednat o opatření jak na straně nabídkové, tak na straně poptávkové. A pokud jde o konkrétní opatření, tak jenom uvedu příklad. Nejprve bych totiž své představy rád řešil se svými kolegy a nechtěl bych jim je vzkazovat dopředu skrze média.

Například se jedná o zmíněnou dostupnost půjček pro podniky. To je taková klasická záležitost z oblasti státní intervence, vyzkoušená a poměrně dobře fungující. Je to do značné míry otázka masy peněz, které je stát schopen a ochoten pustit. Na trhu půjček se situace stává čím dál složitější, i když z čísel, která máme k dispozici, vyplývá, že objem úvěrů u nás neklesá. Přesto ale podnikatelé už zažívají horší dostupnost úvěrů. Navíc vznikne problém, z čeho stávající úvěry financovat a podniky budou potřebovat pomoc při získání nových provozních a investičních úvěrů. Úvěry jsou podle mě oblast, která stojí za debatu. Nějaké kroky už vláda zahájila, ale je možné, že se do této věci zasáhne mnohem razantněji. Čtěte více: exPRESS: Krize zhorší dostupnost úvěrů pro podnikatele.

Jakou formou byste viděl tedy podporu úvěrování pro podnikatele? Šlo by to například přes Českomoravskou záruční a rozvojovou banku (ČMZRB)?

Existuji už nějaké vyzkoušené a funkční mechanismy jako zmiňovaná ČMZRB. Ta ale zatím funguje spíše pro malé a střední podniky a je otázkou, zda by tato banka dokázala svou kapacitou zvládnout i několikanásobné navýšení agendy.

Pokud by to nezvládla, musela by se najít jiná cesta. Nevím přesně o všech možnostech a mechanismech, musíme se o tom ještě poradit, co se dá realizovat a co nikoli. Systém fungování ČMZRB tvoří však platformu, ze které se lze odrazit.

S otázkou úvěrování i souvisí fakt, že banky nechtějí příliš půjčovat, resp. si dávají větší pozor, komu a kolik půjčují, budete se snažit nějak přesvědčit banky, aby se nebály půjčovat?

My můžeme jen těžko působit na banky. Banky dělají svou práci a rozhodně se neradují z toho, že budou půjčovat méně peněz. V Česku však stále neklesá počet úvěrů, v současnosti stále není problém, že by se nepůjčovalo. U nás v tomto problém opravdu není a možná by k němu ani nemuselo dojít.

Banky ovšem reflektují vývoj ekonomiky a zdraví subjektů v ekonomice. Pokud podnikatelský subjekt ztratí velkou část svých zakázek, banka přehodnotí jeho bonitu. Banka musí reagovat a potom se dostupnost úvěrů stává samozřejmě složitější.

Proto by do celé situace mohl vstoupit stát, který by garancí za úvěry mohl problém odblokovat. Bance by se tak snížilo riziku o státní záruku. My jako poradní orgán můžeme pouze navrhnout, co by pozici na trhu s úvěry pomohlo odblokovat.

Jaký očekáváte další vývoj české úrokové sazby? ČNB sice nedávno sazbu snížila, ale oproti eurozóně snižujeme úrokovou míru přece jenom pomaleji a méně razantně. Myslíte si, že může být další pokles úrokových sazeb účinný?

Účinnost monetární politiky a snižování úroků se snížila. Je to přirozené. Banky totiž nejsou závislé na půjčkách centrální banky, protože mají své vlastní zdroje a tudíž v době krize na sazby tolik nereagují. Na druhou stranu ČNB ale nemůže nic moc jiného dělat. Po uklidnění a po vyčištění nerovnováh na trhu se podle mého názoru snížení sazeb do hospodářství dostane.

Velkou roli zde hraje časové zpoždění a převládající nejistoty. Reakce proto není okamžitá. Pokud jde o budoucnost, s ohledem na klesající inflaci a další okolnosti bude centrální banka zřejmě uvažovat o dalším snižování úrokových sazeb. Prostor pro pokles někam k jednomu procentu stále existuje a dostane se podle mě do hry a do rozhodování. K jak velkému poklesu dojde a kdy se tak stane, lze ale odhadnout těžko.

Nepomohlo by naší ekonomice přijetí eura?

Euro nám krizi samozřejmě nevyřeší, ale ze strategických důvodů bych byl pro, abychom jej přijali co nejdříve. Myslím si, že už jsme dozráli k tomu, abychom měli jednotnou evropskou měnu. Cca 85 % naší obchodní výměny se odehrává v euru, propojenost s eurozónou je veliká, takže nevidím důvody, proč euro blokovat. Současně by se také euro mohlo stát nástrojem k zodpovědnější fiskální politice, i když to není jeho hlavní cíl. Zodpovědnou fiskální politiku totiž děláme sami pro sebe, ať máme euro, či nikoli. Mohlo by ale působit jako vhodný nástroj a posloužit nám v tomto směru. Čtěte více: Eura se čeští podnikatelé před rokem 2014 zřejmě nedočkají“.

V čem vy osobně vidíte největší problémy? Jaký sektor podle vás opravdu potřebuje pomoc, resp. na které podnikatele krize výrazně dolehne?

To je obtížené říci, sektorovou analýzu nemám k dispozici. Nejvíce krize postihne obory, které jsou exportně závislé, a to především do oblastí, které problémy řeší nejvíce. Vzhledem k propojenosti ekonomiky však krize zasáhne všechna odvětví. Nelze sektorově vybírat, kdo bude postižen více. Velice nyní krize dopadá na automobilový průmysl a na jeho subdodavatele, ale myslím si, že jiné obory se také dostávají do problémů.

Mají smysl finanční injekce do vybraných odvětví, či firem?

Je velmi problematické podporovat jednotlivé sektory, či ještě hůře jednotlivé podniky, protože riziko, že se dopustíte deformace trhu, je velké. Zatímco u plošných opatření je to riziko relativně malé. Nemohu to vyloučit, může se ukázat, že je to nezbytné, ale prvoplánově bych to nedoporučoval. Čtěte více: Zeman k finanční krizi: „Dát peníze někam umí každý idiot“.

Jak se stavíte k daňové reformě, především k návrhu Miroslava Kalouska zrušit řadu daňových výjimek jako například stravenky?

Obecně platí, že čím méně výjimek, tím je systém stabilnější a robustnější, takže ten směr je správný. Zrušení výjimek by vytvořilo férovější podmínky, jelikož by znamenalo rovné příležitosti pro každého, ať je dopravce či těžař. Jenže chápu, že je zrušení výjimek obtížně prosaditelné, protože na výhody jsou navázány velmi vlivné zájmové skupiny, které budou bránit své výhody až do „konečného vítězství“. Některé výjimky tak asi přetrvají. Největším problémem nejsou ani tak stravenky, které prostupují celou ekonomikou, jako spíše různé sektorové výhody.

Co byste poradil podnikatelům a běžným občanům, jak se nejlépe krizi bránit? Šetřit, či investovat?

Každý má specifickou situaci. Je logické, že lidé si vytvářejí rezervy na horší časy a počítají s negativními eventualitami, které mohou nastat. Na tom bych neviděl nic špatného. V rámci možností je ovšem dobré nepodléhat žádné panice. Podnikatel má stále stejné problémy, potřebuje mít zajištěný odbyt svých výrobků či služeb. A to znamená prosadit se na nějakém relevantním trhu. V těžkých časech by se podnikatelé měli snažit mít více likvidních investic. Říká se „Cash is king“. Velkou část financí mohou mít podnikatelé totiž utopenou v zásobách, které nevyužijí. Proto bych radil zvýšit likviditu a pokud to jde diverzifikovat odběratele.

Plynová krize je snad již u konce, myslíte, že naši ekonomiku mohla nějak ovlivnit? Může se do budoucna ještě nějak projevit?

U nás by plynová krize neměla mít žádné dopady. V ČR nedošlo k regulaci dodávek plynu a podniky nemusely omezovat výrobu v souvislosti s omezením dodávek. Vyprázdnění zásobníků a jejich další naplnění bych považoval za kladný příspěvek k růstu HDP, stejně tak mrazivější zima přispěje k větší aktivitě tepláren a opět se kladně projeví v růstu HDP. Přímé negativní souvislosti bych v tom neviděl. Možná však plynová krize otevře do budoucna otázku naší energetické závislosti a případné diverzifikace zdrojů.

Minulý týden zveřejnili statistici výsledky průmyslu za listopad loňského roku. Výroba poklesla o 17,4 %. Řada analytiků toto číslo považuje za hrozivé, jak se k němu stavíte vy? Čím byl pokles především způsobem?

Rozhodně se jedná o nepříjemné číslo, i když při korekcích by byl pokles o něco nižší. Podle mého se jedná o další důsledek prudkého poklesu poptávky v průmyslu. S podobnými špatnými zprávami se zřejmě budeme potkávat i dále. Ovšem výsledky za jeden měsíc bych také nepřeceňoval, uvidíme, jaké dopadnou výsledky za prosinec a leden. Pak budeme moudřejší.

Včera také Evropská komise zveřejnila odhad růstu naší ekonomiky, které jsou pesimističtější, než očekávání vlády, či ČNB. Jaký očekáváte v roce 2009 růst vy a jaký růst by byl podle Vás úspěchem?

Úspěchem by bylo, kdybychom se přiblížili předpovědi Evropské komise. Obávám se však, že se budeme pohybovat spíše kolem nuly. Doufejme, že to bude v kladném pásmu, je ale klidně možné, že číslo o růstu HDP bude mírně záporné. Bohužel existuje i možnost recese.

Co si myslíte o českém státním rozpočtu, který je i podle ministerstva financí příliš optimistický a Miroslav Kalousek už připouští vyšší deficit o řádově desítky miliard korun? Analytici však tvrdí, že deficit může dosáhnout mnohem větších částek.

Větší deficit skutečně může nastat. Já bych to byl schopný akceptovat, pokud by to bylo v důsledku aktivních opatření, které by pomohly výrazně zmírnit dopady krize. Pokud to bude způsobeno řadou smysluplných opatření, neviděl bych problém v tom, aby byl deficit až dvojnásobný, než nyní vláda předpokládá. Přece jenom bych se ale držel hranice 3% kritéria k HDP, toto maastrichtské kritérium bych viděl jako určité tabu.

Jak se stavíte jako prezident Asociace penzijních fondů k důchodové reformě, kterou rozjela v minulém roce vláda?

Vláda ve svém programovém prohlášení zmiňuje tři etapy důchodové reformy. První z nich máme již za sebou. Jednalo se o úpravy státního průběžně financovaného systému. První etapa dopadla dobře, čímž se o několik let oddálily problémy tohoto státního systému. Čtěte více: Do důchodu nejdříve až po 35 letech práce.

Na druhé etapě se teprve pracuje. Spočívá v modernizaci stávajícího penzijního připojištění. Reforma by měla přinést větší možnost výběru účastníkům pojištění, kteří by nebyli, jako je tomu dnes, uvězněni v jednom schématu. Nyní máme všechny v jednom pytli, ať je jim 20 let nebo 60 let, což není správné. Člověk by si měl mít nově možnost zvolit pro sebe tu optimální spořící strategii, či klidně i zůstat ve starém systému. Doufejme, že tento zákon projde legislativním procesem.

Třetí krok, tzv. opt-out, je ke zvážení. Určité skupiny by dostaly možnost část svého povinného pojištění odvést do soukromých fondů, které by reguloval stát. Pro mladou generaci by to byla dobrá alternativa. Zmírnilo by se tím navíc mezigenerační napětí. Chtělo by to ale politický konsensus a ten zatím bohužel nemáme. U nás se nesmyslně i tyto věci ohledně penzí příliš politizují.

Neohrozí podle vás krize stávající reformu důchodového systému?

Určitě ji ohrozit může. Problémem je ale spíše politická krize, konkrétně absolutní ztráta politické soudnosti opozice, kdy opozice volí taktiku „čím hůře, tím lépe”. Pravděpodobnost přijetí těchto změn se proto výrazně snižuje.

Neobáváte se tedy také, že opozice zablokuje i vaše návrhy k řešení krize?

To je problém především vlády a ne nás jako rady. S tím jsme do toho šli, že naše návrhy nemusí být realizovány.

Nebudete se jako člen ČSSD snažit přesvědčit své kolegy o správnosti navrhovaných opatření?

Já jsem pouze řadový člen ČSSD, který bohužel – nebo bohudík, nevím – není schopen ovlivnit vedení strany.

Foto: Ivana Dvorská