Lahůdkové Cafe ´87 není jen pro milovníky retra

Univerzitní město Olomouc hodně žije mladými lidmi, kteří mu dodávají jakousi mile uvolněnou atmosféru. Studenty, ale nejen ty, také velmi seriózní dámy a pány, je možné potkat ve zvenku nenápadném Cafe ´87 v šedivé budově Muzea umění. A to Čechy i cizince.

Kdo miluje nejmodernější design, si tu asi moc na své nepřijde. Poměje se ale ten, kdo upřednostňuje umně zařízené retro interiéry. V kavárně totiž zachovali něco ze socialistických lahůdek s jejich prosklenými výlohami, podlouhlým chladícím pultem, zrcadlem nad ním i trochu podivnou oranžovou výmalbou. Kombinace s nábytkem ve skandinávském stylu dává dohromady interiérový kompromis – kdo retro až tak nemusí, najde ho tu ve snesitelné dávce.

Pomalu a líně

Po usazení v proutěných křesílkách nebo na barových židlích u vysokých stolků je možné vybírat z menu, rovnou u pultu očima či podle nabídky napsané křídami na tabulích. S výhledem na kostel přes ulici, lidi procházející kolem, občas pomalu projíždějící tramvaje nebo se zapůjčeným denním tiskem není kam spěchat.

Na malý hlad jsem zvolila sýrové toasty se zeleninou. Jak jsem se již mnohokrát přesvědčila, i na takto jednoduchém jídle („rychlovce”) se může ledacos nepodařit. Místní toasty lze ale jen doporučit. Je jich poměrně velká porce, jsou křupavé a čerstvé zeleniny je tak akorát. Vlastně jsem si na „obyčejných” toastech už docela dlouho tak nepochutnala.

Káva latte mě uspokojila o něco méně. Za nízkým barovým pultíkem může host dobře pozorovat její přípravu, a tak mu neunikne, že personál například v případě latte připravuje mléčnou pěnu pod ne zrovna nejčistší tryskou. A představa nánosu zaschlého mléka na trysce chuti kávy moc nedodá. Jenže stačí, aby se personál proměnil a je vše jinak, tryska je pečlivě vypulírovaná… Příště budu mít možná větší štěstí. Na druhou stranu by stačilo, kdyby v kavárně fungovaly stejně zaběhané postupy bez ohledu na to, kdo zrovna kávu (nebo cokoliv jiného) připravuje. Tipovala bych ale, že se personál rekrutuje právě z řad studentů – a v takovém případě je jistá nevyváženost pochopitelná a řekla bych, že pro podobné podniky i docela příznačná. Vlastně to lze považovat za jejich kouzlo.

Vrcholem návštěvy se tedy nakonec nestala káva, dokonce ani chválené toasty, ale jahodový mléčný koktejl. Připadá mi, že je navíc s osmdesátými lety trochu spojený – mám na mysli bývalou pražskou Korunu, kde se ho dala za pár tehdejších korun zakoupit pořádná sklenice. V Cafe ´87 v něm plavou jahody (není to tedy žádná náhražka z prášku), není přeslazený a podává se v objemné sklenici s brčkem k nekonečnému línému usrkávání. V nabídce není jediný, dopřát si ho mohou i ti, kdo mají v oblibě jiné ovoce.

Celá objednávka stála 117 korun, takže se dá říci, že se tu host dobře (ač lehce) nají a napije více méně za stovku. Když jsem si při placení ještě pečlivě prohlédla vystavené dorty a zákusky, usoudila jsem, že jsem opravdu zaváhala. Nabídku tu totiž mají velikou a prakticky všechny kousky vypadaly krásně.

Na běžnou pracovní schůzku se Cafe ´87 hodí dokonale. Ve spodní „lahůdkové” části se nekouří. Jedinou nevýhodou snad může být absence WiFi – kavárna ale zároveň slouží jako internetová, takže v její jedné části jsou počítače s přístupem na internet. Ti, kdo musí na pracovní schůzku s dětmi, ocení dětský koutek. Výhodou je i to, že si je možné jídlo nechat zabalit s sebou.

Konají se tu také kulturní akce a výstavy. Kavárna ale nemá internetové stránky, kde by bylo možné sledovat právě třeba program nebo si přečíst menu – což se ale vlastně k prostoru ve stylu československých osmdesátých let také docela hodí. A hostů je tu zjevně dost i bez toho. Kdyby ještě v Cafe ´87 trochu vylepšili přípravu kávy, určitě by si zasloužilo pět Gurmánských hvězdiček. Takto uděluji čtyři – ovšem s vědomím, že příště klidně mohu mít v kavárně pětihvězdičkové štěstí.