Není stres jako stres. Jak navrhnout pracovní prostředí, kde lidé rostou a nevyhoří?

31. 10. 2024
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Ilustrační obrázek Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Ilustrační obrázek
Organizační psychologie považuje pracovní stres za příčinu syndromu vyhoření. Ten je doprovázen chronickou únavou, ztrátou motivace, ale i impulzivností a výbušností.

Avšak výzkumné studie ukazují, že není stres jako stres. Některé druhy stresorů mají kupodivu do jisté míry na jednotlivce i organizace pozitivní vliv. Jaké to jsou a jak nastavit pracovní prostředí, aby stres vedl k zadostiučinění a ne pocitu bezvýchodnosti?

Co se dozvíte v článku
  1. Jaké jsou stresory?
  2. Duševní zátěž jako motivátor
  3. Emoční zátěž působí problémy v mezilidských vztazích
  4. Jak navrhnout pracovní prostředí, aby ke kontraproduktivnímu chování nedocházelo?
  5. Anketa

Jaké jsou stresory?

Negativní stresory mají podobu „překážek“ (angl. hindrances). Patří mezi ně například politikaření, nadměrná byrokracie či nejednoznačné pracovní role. Takové stresory není možné vlastními silami překonat a na duševní pohodu zaměstnanců mají jednoznačně negativní vliv. Jiné stresory však představují „výzvy“ (angl. challenges). Pokud se vyskytují v rozumné míře, představují možnost úspěchu a osobního růstu, a paradoxně tak slouží jako motivační faktory. Řadíme sem například nutnost řešit komplexní problémy či pracovní náplň vyžadující pozornost a přesnost. 

Nová studie z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze zkoumala, jak mentální zátěž (jako „výzva“) a emoční zátěž (jako „překážka“) ovlivňují chování zaměstnanců vůči podniku nebo vůči kolegům. Výsledky jsou i nejsou překvapivé. 

Autor článku

Ondřej Machek je profesor na Katedře strategie Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).