Avšak výzkumné studie ukazují, že není stres jako stres. Některé druhy stresorů mají kupodivu do jisté míry na jednotlivce i organizace pozitivní vliv. Jaké to jsou a jak nastavit pracovní prostředí, aby stres vedl k zadostiučinění a ne pocitu bezvýchodnosti?
Co se dozvíte v článku
Jaké jsou stresory?
Negativní stresory mají podobu „překážek“ (angl. hindrances). Patří mezi ně například politikaření, nadměrná byrokracie či nejednoznačné pracovní role. Takové stresory není možné vlastními silami překonat a na duševní pohodu zaměstnanců mají jednoznačně negativní vliv. Jiné stresory však představují „výzvy“ (angl. challenges). Pokud se vyskytují v rozumné míře, představují možnost úspěchu a osobního růstu, a paradoxně tak slouží jako motivační faktory. Řadíme sem například nutnost řešit komplexní problémy či pracovní náplň vyžadující pozornost a přesnost.
Nová studie z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze zkoumala, jak mentální zátěž (jako „výzva“) a emoční zátěž (jako „překážka“) ovlivňují chování zaměstnanců vůči podniku nebo vůči kolegům. Výsledky jsou i nejsou překvapivé.
Duševní zátěž jako motivátor
Ze studie vyplynulo, že zaměstnanci, jejichž pracovní náplň vyžaduje pozornost, přesnost a pečlivost, jsou méně náchylní k tzv. kontraproduktivnímu pracovnímu chování, kam řadíme např. předčasné odchody z práce, lhaní o pracovní době nebo věnování se jiným než pracovním činnostem. A to navzdory tomu, že taková intelektuální práce je vyčerpávající.
Důvodem je nejspíš fakt, že pokud zaměstnanci investují svou energii a čas do dosažení cílů, kontraproduktivní chování by se samo stalo zdrojem stresu, protože by dané cíle nebyly naplněné. A nejen to. Duševně náročná práce vede k rozvoji znalostí, dovedností, osobního růstu či sebevědomí a představuje tedy již zmíněnou „výzvu“ a motivační faktor.
Výše uvedené nicméně neplatí, pokud se k duševní zátěži přidá zátěž emoční, která zahrnuje nutnost zvládat emočně složité pracovní situace. V takovém případě dochází k celkovému psychickému vyčerpání. To vede nejen k chybám v úsudku a rozhodování, ale také k potřebě nahradit vynaloženou energii a čas. A jde tedy o obecně ztracené prostředky, což kontraproduktivní chování částečně umožňuje.
Emoční zátěž působí problémy v mezilidských vztazích
Pokud jde o emoční zátěž, vědecké poznatky jsou rozporuplné: emoční vyčerpání jistě vede k syndromu vyhoření, na druhou stranu ale lze prostřednictvím řešení emocí nabitých situací získávat dovednosti a budovat svou vlastní odolnost. A tak by se také mohlo jednat o motivační faktor.
Naše studie zjistila, že emoční zátěž vede ke kontraproduktivnímu chování vůči spolupracovníkům. To se projevuje např. nadávkami nebo nemístnými a zlými žerty směrem ke kolegům. Přílišná emoční zátěž totiž vede ke ztrátě sebekontroly, a to nezávisle na tom, jak je práce duševně náročná. Mentální zátěž tento efekt nezesiluje, ale ani neoslabuje. Emoční zátěž zkrátka vede k jiskřivé atmosféře na pracovišti.
Jak navrhnout pracovní prostředí, aby ke kontraproduktivnímu chování nedocházelo?
Úkoly vyžadující přesnost, pozornost a pečlivost – samozřejmě v přiměřené míře – mohou být pro zaměstnance motivující. Firmy by proto měly zaměstnancům nabízet různorodé a intelektuálně stimulující úkoly, které jim umožní zažít pocit úspěchu. K tomu je vhodné vytvořit pohodlné pracovní prostředí, které podporuje soustředění, minimalizuje rozptýlení a poskytuje dostatek podpory pro zvládání složitých úkolů.
Důležitou roli hraje také řízení tzv. emoční práce. Ta je často podceňovanou dovedností, která je získávána zkušenostmi. Oceňování emočně náročného charakteru práce a poskytování odměn za její efektivní zvládání pomůže vytvořit podporující pracovní prostředí. A nemusí jít o odměny finanční, někdy stačí slovní, písemné či veřejné uznání. I jednoduchá opatření, jako např. správné plánování přestávek, mohou předcházet emočnímu vyhoření.
Někteří odborníci také doporučují rotaci pracovních pozic, která pomáhá předejít syndromu vyhoření, což se často týká front office zaměstnanců, kteří přicházejí přímo do styku se zákazníky. Při jednání se zákazníky pomůže také poskytování určité autonomie a flexibility. V neposlední řadě je vhodné, aby řídící zaměstnanci aktivně naslouchali a umožnili svým zaměstnancům komunikovat a sdílet emoční prožitky, protože je dokázáno, že takový přístup snižuje negativní dopady emoční práce.
ČLÁNKY DO MAILU