Manažer podniku jistě netráví svůj čas nad účetními doklady a nezabývá se konkrétním účtováním „Má dáti – Dal”. Tuto úlohu má v podniku účetní. Přesto patří znalost účetnictví mezi silné stránky každého manažera. Účetnictví neslouží totiž pouze ke zjištění hospodářského výsledku a následně daňového základu. Data z účetních výkazů jsou velmi důležitým zdrojem informací pro finanční řízení.
Finanční a manažerské účetnictví
Finanční účetnictví je standardizovaná forma účtování. Cílem je věrné zobrazení skutečností, které jsou předmětem účtování do období, se kterým věcně a časově souvisejí. Účtuje se podvojným účetním zápisem, což znamená, že jedna operace musí být zachycena na dvou různých stranách účtu.
Mezi právní předpisy finančního účetnictví patří především Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo financí České republiky vydalo prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví. Pro podnikatelskou sféru je důležitá také vyhláška 500/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo financí vydává také České účetní standardy pro účetní jednotky, které nahradily dřívější postupy účtování.
Většinou se pod pojmem účetnictví míní právě finanční účetnictví.
Manažerské účetnictví je velmi individuální a musí vyhovovat potřebám řízení daného podniku. Poskytuje detailní informace o vnitřních vztazích v podniku. Předpokládají se poměrně krátké intervaly vykazování, kupříkladu měsíční výkazy.
Základní části manažerského účetnictví jsou:
- řízení nákladů (nákladové účetnictví),
- kalkulace,
- rozpočetnictví.
Všechno se točí kolem nákladů
Náklady bychom mohli vyjádřit jako obětování části majetku na určitou příležitost s očekáváním ekonomického prospěchu. Původní příčinou, proč sledovat náklady, je schopnost tvořit cenu. Znalost nákladů je nezbytná i pro další části manažerského účetnictví – kalkulaci. Čtěte více: Co nevyřeší neviditelná ruka trhu, vyřeší kalkulace
Párovou kategorií nákladů jsou výnosy. Náklady jsou vynaložené zdroje. Naopak výnosy jsou získaný ekonomických efekt.
Každý se dívá na náklady jinak
Druhovým členěním nákladů se zabývá právě finanční účetnictví. Toto členění nákladů se pak objevuje ve výkazu zisků a ztrát. Jedná se například o členění na materiálové náklady, mzdové, finanční. Druhové členění nákladů najdeme v účtovém rozvrhu účetní jednotky v účtové třídě 5.
Ačkoli z těchto nákladů lze vyčíst účel použití, pro řízení nákladů nezískáme z druhového členění všechny potřebné informace.
Účetní se zabývá nejen druhovým členěním, ale především členěním daňovým. Čtěte více: Zákon jednoznačně neřeší daňové výdaje!
Náklady podle místa vzniku umožňují identifikovat odpovědnost za vznik nákladů. V rámci hospodárnosti je vhodné, abychom přesně věděli, jak a kde náklady vznikají, který vnitropodnikový útvar, např. oddělení či středisko, za vznik nákladů odpovídá. Software pro vedení finančního účetnictví umožňuje zadávat střediska u nákladových položek, což usnadní evidenci a rozpočet nákladů.
Za středisko můžeme považovat vnitropodnikový útvar, např. útvar hlavní výroby, odbytu apod. Střediskem však může být i vnitropodnikový útvar podle zadaných úkolů či sortimentu. Náklady, které vznikají uvnitř středisek, lze analyzovat. Zjistit druhy a účel vynaložení a tím odhalit i možné úspory.
Kalkulační členění nákladů se používá při tvorbě ceny ve vlastních nákladech. Z hlediska kalkulace členíme náklady na přímé, které lze přesně určit na daný výkon (např. spotřeba materiálu na výrobek nebo mzda výrobního dělníka). Nepřímé náklady lze také označit jako režijní. Režijní náklady jsou společné pro více druhů výrobků.
Náklady podle objemu produkce. Z tohoto pohledu sledujeme náklady stálé, které vzniknou, i kdybychom nevyrobili ani jeden výrobek, tyto náklady označujeme jako náklady fixní, a náklady proměnlivé, které vznikají opakovaně při provozu. Proměnlivé náklady mají přímý vztah k produkci a často vychází z technickohospodářských norem.
Fixní náklady jsou určené k zajištění provozu, v průběhu provozu nelze výši těchto nákladů ovlivnit. Fixní náklady klesají s využitím kapacity.
Příklad
Kapacita hotelu je 100 osob. Fixní náklady (např. mzda recepčního) se budou snižovat při plném využití kapacity hotelu. Předpokládejme, že v hotelu budou pouze 2 hosté. Recepční dostane mzdu za směnu 800 Kč. Náklady na 1 hosta jsou tudíž 400 Kč (800 Kč : 2). Pokud bude hotel plně obsazen, bude tam 100 hostů, recepční nedostane vyšší základní mzdu za směnu. Bude mít stále 800 Kč. Takže náklady na 1 hosta se sníží na 8 Kč (800 Kč : 100).
Myslíte si, že manažer/ka potřebuje znát základy účetnictví?
Na příkladu je velmi zjednodušeně vidět, jak dochází ke snížení fixních nákladů vzhledem k využití kapacity. Je však důležité připomenout, že u fixních nákladů dochází k tzv. skokovému nárůstu. Náklady se zvýší skokem, pokud objem produkce převýší kapacitu. Pak je potřeba kapacitu navýšit.
Příklad
Měsíční odpis výrobního stroje je 10 000 Kč. Maximální měsíční kapacita stroje 20 000 ks výrobků. Při výrobě 10 ks výrobků měsíčně budou náklady na odpis na jeden kus výrobku (10 000 Kč : 10 ks) 1000 Kč. Pokud vyrobíme 20 000 ks, náklady na odpis na jeden kus výrobku budou (10 000 Kč : 20 000 ks) 0,50 Kč. Otázkou zůstává, co se stane, když budeme potřebovat navýšit výrobu na 30 000 ks výrobků měsíčně. Jednoduchá odpověď, musíme koupit další stroj, protože kapacita jednoho stroje není dostačující. Nákupem nového stroje se zvýší skokově náklady na odpisy strojů. Předpokládejme, že odpis 1 stroje je ve výši 10 000 Kč, odpis 2 strojů je 20 000 Kč. Pokud vyrobíme 20 001 ks, náklady na odpis na jeden kus budou (20 000 Kč: 20 001 ks) 0,99 Kč. Protože objem produkce převýšil kapacitu jednoho stroje, museli jsme koupit další. Vyrobíme-li potřebných 30 000 ks, náklady na odpis na jeden kus budou (20 000 Kč : 30 000 ks) 0,67 Kč.
Variabilní náklady nemají vliv na průměrné náklady na 1 ks, protože jsou konstantní. Vliv na průměrné náklady mají pouze fixní náklady. Na příkladech jsme ukázali, jak se mění jejich hodnota na 1 ks podle využití kapacity.
Srovnání fixních a variabilních nákladů s výnosy dají odpověď na otázku, kdy se podnikání vyplatí. Kolik musí podnik vyprodukovat a prodat, aby dosáhl zisku. Okamžik, kdy začne vydělávat, se označuje jako bod zvratu.
Počítáme i náklady, které skutečně nevzniknou
Náklady, které ve skutečnosti vůbec nevznikly, bere manažer přesto v úvahu. Hovoříme o oportunitních (alternativních) nákladech. Jsou to náklady ušlé příležitosti. Představují hypotetickou ztrátu a zohledňují se při plánování předpokládaného zisku. Manažer při rozhodování vybírá z několika variant a při určení zisku z dané varianty uplatní právě tyto náklady.
Příklad
Podnikatel má ušetřeno 100 tisíc Kč, které investuje do svého podnikatelského záměru. Od předpokládaného zisku z podnikání se musí odečíst úroky, které by podnikatel dostal z banky, pokud by peníze uložil na účet a nevložil je do podnikání.
ČLÁNKY DO MAILU