O svobodě podnikat

Nepřestávají mě fascinovat malé podnikatelské příběhy. Kreativní podnikatelská gesta, nad kterými se tají dech. Fascinuje mě i to, kde všude se dají objevit.

Holandský architekt René van Zuuk v odborném architektonickém časopise popsal, jak za pomocí sponzorů postavil svůj první dům. Neměl peníze a tak tři roky sháněl sponzory. Našel čtyřicet firem. Každá zkrátka sponzorsky dodala svůj materiál nebo službu. Dům mě udělal, řekl van Zuuk.

Jeden kulturní týdeník zase popsal příběh kubánského malíře Orbeína Zayase. Vyrábí a prodává prsteny a náramky. Díky tomuto drobnému podnikání v nesvobodné zemi a nestandardní ekonomice se uživí a může financovat své malování.

Oslovuje mě také příběh Muhammada Junuse původem z Bangladéše, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 1996; a vlastně ještě více nesčetné příběhy jeho klientek a klientů. V roce 1976 založil banku Grameen orientovanou na půjčky těm nejchudším. První půjčka byla ve výši 27 dolarů. A ženy, které vyráběly nábytek z bambusu, si za ni mohly nakoupit materiál – tedy bambus. Čtěte více: Pomohou malým a středním podnikatelům mikropůjčky?

A nejde jen o příběhy současné, ale i ty historické. Třeba příběh Orionu, který jsem objevila v knížce věnované nejvýznamnějším značkám České republiky. Živnostníci Albína a František Maršnerovi vyráběli ke konci 19. století orientální cukrovinky. V roce 1896 si pak díky úspěchu založili Továrnu na orientálské cukrovinky A. Maršner sídlící na Královských Vinohradech. A kromě „orientálských” cukrovinek se vrhli také na čokoládu. V roce 1914 si pak už jako akciová společnost továren zaregistrovali ochrannou známku Orion. A Orion doputoval přes dvě světové války, socialismus a jedno století až do náruče Nestlé.

Za (podnikatelskou) svobodou

Nedávno mi jeden podnikatel řekl, že začal podnikat, protože potřeboval svobodu. Právě touha po svobodě, nutkání vytvářet si svůj (pracovní) svět, dělat věci po svém, být svým vlastním pánem nebo paní je asi jedním z nejčastějších motivů vstupu do podnikání. Myslím, že podnikání je životní styl svého druhu. Čtěte více: Podnikat nebo ne? To je, oč tu běží

A pak jsou tu denní podnikatelské problémy. Zákony, které se mění rychlostí blesku, administrativní povinnosti, všemožná pravidla, kterými je třeba se řídit, úřední šiml, starosti se zaměstnanci… V poslední době otřásl základy podnikatelského světa třeba nový živnostenský zákon. Ačkoliv názory na jeho revolučnost se různí, jedno je jisté: překopal třídění živností. A potíže a nejasnosti podnikatelů se odráží i na business serveru Podnikatel.cz – v článcích a diskuzích. Jak udělat, zařídit, můžu, nemůžu, co potřebuji a co zase ne k tomu a tomu podnikatelské­mu kroku?

Řada podnikatelů zase musí místo klidného léta řešit aféru České televize s koncesionářskými poplatky. Když podnikatelé četli následující pasáž upomínky, možná si chvíli připadali jako ve špatné detektivce: Mám k dispozici podklady, z nichž vyplývá, že televizní přijímač/e nemáte řádně přihlášen/y. Zní to skoro tajemně. Zvláště v případě, že s televizními přijímači třeba nemají při svém podnikání nic společného a v televizi maximálně večer doma sledují olympiádu.

Když se na podnikání podívám prizmatem každodenních starostí podnikatele, je skoro s podivem, že je podnikatelů čím dál více. Vždyť statistici oznámili, že počet podnikatelek a podnikatelů v Česku přesahuje 800 tisíc. To je optimistické.

Snad se tedy v každodenních podnikatelských starostech nevytrácí skutečnost, že v podnikání je především ohromná svoboda. Dělat si věci po svém je totiž podle mne jedna z nejúžasnějších věcí, která může člověka na světě potkat. Takže proč si ji neužít všemu a všem navzdory? A to i se svobodou se proti bezpráví svobodně ohradit.

Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, deklaruje hlava čtvrtá, článek 26. Listiny základních práv a svobod. Občas má smysl si Listinu znovu přečíst. Třeba místo dvaceti minut přímého přenosu z Pekingu.