Povinnosti a pravomoci správce daně řeší Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů. Zákon určuje zásady daňového řízení a většinu případných sankcí za neplnění daňových povinností. Mezi sankce patří pokuty, zvýšení daně, náhrady za neuplatnění daně při nesplnění zákonné registrační povinnosti, penále a úroky z prodlení. Čtěte více: Neplníte daňové povinnosti? Draze za to zaplatíte
Daňové řízení podle zákona
V daňovém řízení jednají správci daně v úzké součinnosti s daňovými subjekty. Finanční úřad, jakožto správce daně, by měl volit při daňovém řízení takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a přitom umožní dosáhnout cíle řízení. Cílem daňového řízení je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkrácené daňové příjmy.
Daňové řízení je vždy neveřejné a osoby, které jsou jakkoli účastny daňovému řízení, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s řízením dozvěděly.
Daňové subjekty, kterých se daňové řízení týká, jsou povinny se správcem daně spolupracovat. Daňovým subjektem je daňový poplatník a plátce daně.
Daňový poplatník je subjekt – osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani. Poplatník je ten, kdo skutečně daň zaplatí. Plátcem daně je osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně vybranou nebo sraženou daň.
Místní šetření a daňová kontrola
V rámci daňového řízení probíhá místní šetření. Místní šetření provádí správce daně. Pracovník, v rámci místního šetření, navštíví především v době provozu kontrolovaný subjekt. Prokáže se služebním průkazem a má právo na přístup do všech provozních budov, místností včetně dopravních prostředků. Může požadovat přístup k účetním písemnostem, záznamům a informacím, které jsou nezbytné pro cíl daňového řízení. Pracovník finančního úřadu může žádat kopie účetních písemností a dalších záznamů a to bezúplatně. Místní šetření upravuje § 15 zákona o správě daní a poplatků. O místním šetření sepisuje pracovník správce daně protokol nebo úřední záznam. O opis protokolu může požádat daňový subjekt, u něhož k místnímu šetření došlo. V případě, že došlo při místním šetření k zajištění jakékoli věci, předává správce daně opis protokolu bez žádosti daňového subjektu.
Daňová kontrola je upravena § 16 zákona o správě daní a poplatků. Při daňové kontrole pracovník, který zastupuje správce daně, zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti, které jsou rozhodné pro stanovení správné výše daně.
Daňová kontrola probíhá na místě, které je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly zajišťuje subjekt, u něhož je kontrola prováděna. Při kontrole předkládá kontrolovaný subjekt na požádání záznamy, účetní a jiné doklady, které prokazují hospodářské a účetní operace. Pracovník finančního úřadu může žádat ústní nebo písemná vysvětlení, pokud má pochybnosti o jejich správnosti, úplnosti nebo pravdivosti. Obdobně jako u místního šetření, má pracovník, který provádí kontrolu vstup do všech provozních budov, místností, dopravních prostředků a dokonce i obydlí, které subjekt užívá k podnikání nebo souvisí s předmětem daně. Pracovník, který kontrolu provádí si může zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu. Čtěte více: Nezdanitelné částky snižují základ daně
O výsledku zjištění sepisuje pracovník správce daně zprávu o daňové kontrole. Po projednání zprávy o daňové kontrole, zprávu podepíše pracovník správce daně i osoba, která zastupuje kontrolovaný daňový subjekt. Bezdůvodné odepření podpisu je bezvýznamné. Své námitky může kontrolovaný subjekt nechat zanést do zprávy o daňové kontrole.
Co vy a daňová kontrola?
K zahájení daňové kontroly postačí anonymní dopis
Ačkoli zákon o správě daní a poplatků v § 2 odst. 6 říká, že správce daně zahajuje daňové řízení i z vlastních podnětů, Ústavní soud ČR v loňském roce možnost namátkových finančních kontrol zrušil.
Ústavní soud rozhodl, že daňovou kontrolu lze zahájit jen v případě podloženého podezření, že daňový subjekt neplní řádně daňové povinnosti. Podle četných právních výkladů, se tento nález vztahuje pouze na fyzické osoby, vzhledem k tomu, že rozhodnutí Ústavního soudu se opírá v odůvodnění o to, že namátková kontrola finančního úřadu nerespektuje především článek 2, odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy ČR. Namátková kontrola finančního úřadu totiž může narušovat ochranu osobnosti.
Co považuje pracovník finančního úřadu za podložené podezření? Jednoznačně je podloženým podezřením, hrubě řečeno, udání od kohokoli. Může to být například i anonymní dopis, který je doručen správci daně. I tehdy zahájí správce daně daňovou kontrolu. Podložené podezření může mít i finanční úřad, pokud zjistí nějaké nesrovnalosti v daňovém přiznání.
ČLÁNKY DO MAILU