Reklama přímo v systému televize? Kdyby nešla vypnout, koleduje si Philips o problém

Reklama jako součást operačního systému

Jak informoval server Lupa.cz, chytré televizory značky Philips, které mají operační systém Titan OS a jsou připojené k internetu, budou moci zobrazovat reklamy přímo na hlavní obrazovce. Tato novinka v ovládacím rozhraní se týká České republiky a dalších zemí střední a východní Evropy. Systém Titan OS začal Philips využívat u některých nových modelů od ledna 2024 a od začátku je koncipovaný tak, aby sloužil i jako reklamní plocha. Reklamy se mají ve střední a východní Evropě zobrazovat prostřednictvím platformy Hybrid CTV Sales House, která už spolupracuje se značkami LG a Samsung. Mezi první české inzerenty se zařadily společnosti Heureka a ČSOB.

Server Podnikatel.cz se obrátil na Phillips, aby zjistil, jestli uživatel může tuto reklamu vypnout, co má dělat, když s jejím zobrazováním nesouhlasí, nebo zda bude prodávána za zvýhodněnou cenu. Společnost se odkázala na to, že televizory značky Philips prodává společnost TP Vision Europe B.V., organizační složka Česká republika. Dotazy měly být tedy mířeny na ni. To jsme udělali, ale do vydání tohoto článku jsme nedostali vyjádření.

• 

Další 1 fotografie

Spotřebitelská práva i marketingové praktiky

Jak na úvod říká Viktor Vodička, ředitel Sdružení českých spotřebitelů, zobrazování reklam na chytrých televizorech a podobných zařízeních je složitá otázka, která zahrnuje několik aspektů týkajících se nejen spotřebitelských práv, ale i marketingových praktik. Podle něj z právního hlediska, pokud je zobrazování reklam součástí podmínek užívání, které uživatel při koupi akceptoval, nemusí to být v jednotlivých zemích, kde se tyto televizory nebo podobná zařízení prodávají, v rozporu se zákonem nebo příslušnou právní úpravou. 

Také u nás se spíše vychází z toho, že spotřebitel nemůže namítat něco, co sám v průběhu sjednávání kupní smlouvy akceptoval. Z pohledu spotřebitele a etiky by mělo být zajištěno, že spotřebitel je o takové funkci jasně informován, a to před vlastní koupí, a souhlasí s ní. V opačném případě by to mohlo být považováno za nevyžádanou reklamu, a to zejména, pokud ji uživatel nemá možnost vypnout, dodává.

Také podle Jana Šůry, vedoucího právního oddělení spotřebitelské organizace dTest, v tomto případě záleží na řadě faktorů, zejména jakým způsobem byl spotřebitel o této vlastnosti zařízení před koupí informován a také do jaké míry ho zobrazovaná reklama omezuje v užívání televize – sledování vysílání či obsahu na vyžádání. Pokud by se reklama měla zobrazovat na úvodní obrazovce, kde uživatelé vybírají z nainstalovaných aplikací či mohou vyvolat volby nastavení, v takovém případě zobrazování reklamy uživatele neomezuje ve sledování televize.

Na druhou stranu se podle něj jedná o podobnou situaci, jako kdyby výrobce určoval uživatelům tapetu na mobilním telefonu. Z našeho pohledu se proto jedná o vlastnost zboží, která neodpovídá obvyklým vlastnostem věcí téhož druhu, které může kupující rozumně očekávat. To znamená, že by ji bylo možné reklamovat jako jakoukoliv jinou vadu, shrnuje.

Ivan Rámeš, Partner z HAVEL & PARTNERS s.r.o. advokátní kancelář, vysvětluje, že operační systém chytré televize může na domovské obrazovce skutečně zobrazovat reklamy, a to i bez souhlasu uživatele, pokud jsou splněny podmínky stanovené příslušnou právní regulací, například zákonem o regulaci reklamy nebo příslušnými předpisy na ochranu spotřebitele. Uživatel v tomto případě nemusí mít ani možnost reklamu vypnout. 

Každá reklama by však měla být zřetelně označena jako obchodní sdělení, jelikož zákon o regulaci reklamy zakazuje jakoukoli formu skryté reklamy. Kromě toho nesmí být reklama zobrazována způsobem, který by uživatel vnímal jako nepřiměřeně obtěžující, například nadměrným množstvím reklam nebo jejich agresivními prvky (např. automatickým spouštěním videí se zvukem), popisuje a doplňuje, že v případě, že by ale poskytovatel zamýšlel zobrazovat personalizovanou reklamu přizpůsobenou konkrétnímu uživateli, je nezbytné, aby před tímto zobrazením získal jeho výslovný souhlas. Bez takového souhlasu totiž nelze přizpůsobenou reklamu zasílat.

Co když reklama nepůjde vypnout?

Jiří Matzner, zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek, uvádí, že pokud by uživatel neměl možnost reklamu vypnout, mohlo by se za určitých okolností jednat o dotěrné obtěžování, které je jednou ze skutkových podstat nekalé soutěže. Dotěrným obtěžováním je totiž mimo jiné sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může přikázat ukončení reklamy. 

Je však podle něj otázkou, zda by byly naplněny všechny zákonné znaky dotěrného obtěžování. Například podmínka individualizace útoku by nemusela být nutně splněna, jelikož by šlo o sdělování reklamy prostřednictvím veřejného sdělovacího prostředku. I to je však diskutabilní, jelikož reklama by nebyla vysílána prostřednictvím televizní stanice nebo obdobného veřejného sdělovacího prostředku, nýbrž „pouze“ prostřednictvím konkrétního typu televizoru (např. televizoru značky Philips) a byla by tak do jisté míry individualizovaná, konkretizuje.

Dále dodává, že reklamy podobného typu by rovněž mohly naplnit definici tzv. nevyžádaného obchodního sdělení (spamu), zejména pokud by příjemce nemohl zobrazování reklam jednoduše vypnout a z jejich odběru se odhlásit. Za nevyžádané obchodní sdělení se totiž považuje jakékoliv sdělení šířené elektronickými prostředky, pod které spadá i televizní vysílání. Doplňuje, že pokud by současně byla na televizoru vysílána reklamní sdělení týkající se jiných subjektů, nežli samotného prodejce televizoru (např. společnosti Philips), museli by k tomu zákazníci poskytnout svůj předchozí souhlas. 

Také Ondřej Zelenka, předseda spotřebitelské organizace SOS – asociace a advokát, si myslí, že pokud uživatel nemá možnost tyto reklamy vypnout, vyvstává otázka, zda se nejedná o nevyžádanou reklamu a zda je taková praxe v souladu s platnou právní úpravou. V této souvislosti zmiňuje například zákon o regulaci reklamy, zákon o některých službách informační společnosti nebo občanský zákoník. 

Uživatelé by měli mít možnost takové reklamy odmítnout nebo alespoň omezit jejich zobrazování prostřednictvím nastavení televizoru. Pokud taková možnost chybí, je vhodné zvážit právní kroky k ochraně svých práv, zdůrazňuje s tím, že uživatelé mohou zkontrolovat nastavení televizoru, protože některé modely umožňují v nastavení omezit nebo vypnout personalizované reklamy či sledování pro reklamní účely. Například u televizorů Philips s Titan OS lze v nastavení pod položkou „Obecné“ a následně „Další nastavení“ najít sekci „Reklama“, kde je možné resetovat reklamní ID a vypnout sledování pro reklamní účely, upřesňuje.

Přečtěte si také:

Seriály a filmy zdarma? Netlix zvažuje bezplatný tarif s reklamami

Měly by se reklamy zohlednit v ceně?

Ivan Rámeš podotýká, že všeobecně platí, že snížení ceny jakéhokoli výrobku kvůli reklamám není povinností, ale spíše možným obchodním modelem, který může být pro některé poskytovatele atraktivní. Jako příklad tohoto modelu uvádí nabídku čteček Kindle od společnosti Amazon, kde si zákazníci mohou vybrat mezi levnější variantou se zobrazováním reklam a dražší verzí bez reklam. Tímto způsobem se výrobci snaží oslovit širší okruh zákazníků s různými preferencemi a ochotou zaplatit vyšší cenu za větší komfort. Jedná se o možnost nabídnout zákazníkům flexibilitu: buď si vyberou nižší cenu s reklamami, nebo zaplatí více za verzi bez nich. 

Tento model může být podle něj výhodný pro obě strany. Poskytovatelé mohou generovat příjmy z reklam, zatímco zákazníci získají přístup k výrobku za nižší cenu, pokud jsou ochotni akceptovat určitá omezení v podobě reklam. Tento model, známý například u čteček Kindle, umožňuje výrobcům zohlednit příjmy z reklamy do konečné ceny výrobku a poskytnout zákazníkům volbu, která odpovídá jejich preferencím, dodává.

Podle Viktora Vodičky by mohli spotřebitelé, podobně jako u zařízení Kindle, skutečně očekávat nižší cenu u zařízení financovaných reklamami. To by odráželo kompromis mezi nižší pořizovací cenou a přijímáním reklam. Pokud totiž není reklamní model zohledněn v ceně, mohou se spotřebitelé cítit oklamáni, myslí si. Koncept cenového zvýhodnění zařízení s reklamou, jako je například u čteček Kindle, má silné opodstatnění z právního i etického hlediska a může být vhodným přístupem i pro chytré televize. Tento model respektuje práva spotřebitelů a zároveň jim dává možnost volby, přidává Ondřej Zelenka.

Jiří Matzner připomíná, že jakkoliv může být v ceně televizoru promítnuta skutečnost, že uživatelům zobrazuje reklamy, nebude to mít vliv na existenci případného porušování zákona a s tím spojené důsledky. Pokud by mělo prostřednictvím podobných reklam dojít k porušení zákona (např. k nevyžádaným obchodním sdělením či k dotěrnému obtěžování zákazníků), došlo by k němu bez ohledu na to, zda by byla cena televizoru z toho důvodu snížena. Je rovněž potřeba si uvědomit, že pokud by mělo dojít k porušení zákona, mohlo by to mít pro porušující subjekt velmi nepříjemné důsledky a vyústit v uložení vysokých sankcí, jelikož dosah podobných reklam by se dotkl velkého počtu zákazníků, doplňuje.

Důležitá je informovanost

Jan Šůra k cenám říká, že podnikatel si cenu určuje sám a je na spotřebiteli, zda ji akceptuje. Výše popsaný model dvou cen je však podle jeho pohledu férový a důležitá je informovanost spotřebitele. Podnikatel spotřebitele výslovně upozorní na zobrazování reklam, navíc se s ním podělí o zisk získaný z jejího zobrazení tím, že sníží cenu zařízení. Pak je čistě na volbě spotřebitele, zda upřednostní levnější nákup s reklamou, či dražší bez ní, vysvětluje.

Jak říká Ondřej Zelenka, podle zákona o ochraně spotřebitele, má každý spotřebitel právo na jasné a srozumitelné informace o zboží nebo službách, včetně jeho funkcí a omezení. To znamená, že pokud chytrá televize zobrazuje reklamy, mělo by to být jasně uvedeno již při nákupu, aby měl spotřebitel možnost zvážit, zda zařízení splňuje jeho očekávání. Dále dodává, že podle evropského práva, konkrétně nařízení GDPR, má uživatel právo se rozhodnout, zda chce být cílem personalizovaných reklam. 

Pokud je však zobrazování reklamy nedílnou součástí produktu, nemá uživatel reálnou volbu. Cenový model „s reklamou/bez reklamy“ by poskytoval jasnou alternativu a mohl být považován za spravedlivější a lépe by odpovídal právům spotřebitelů. Tento přístup by podle mého názoru zvýšil transparentnost, dal spotřebitelům možnost volby a zabránil by právním konfliktům ohledně nevyžádané reklamy, shrnuje.

Jak se může spotřebitel bránit?

Ivan Rámeš radí, že některé chytré televizory umožňují uživatelům vypnout reklamy prostřednictvím nastavení ochrany osobních údajů (privacy settings) nebo deaktivací funkcí personalizace reklam. U jiných modelů může být k dispozici možnost zakoupit prémiovou verzi softwaru bez reklam. V některých případech lze prostřednictvím zákaznické podpory poskytovatele zjistit, zda existují specifické postupy, například aktualizace softwaru nebo skryté volby v nastavení zařízení, které umožňují reklamy omezit či zcela vypnout.

Některé platformy nebo poskytovatelé služeb mohou nabízet alternativní nastavení, které umožní reklamy vypnout nebo omezit. V takovém případě je vhodné obrátit se na zákaznickou podporu konkrétní značky nebo poskytovatele a zjistit, zda existují možnosti přizpůsobení, které by vyhovovaly jeho preferencím, popisuje s tím, že někteří výrobci televizorů nabízejí možnost vypnutí personalizovaných reklam prostřednictvím nastavení ochrany osobních údajů.

Pokud zákazník nesouhlasí se zobrazováním reklamy, má několik možností. Viktor Vodička říká, že v první řadě by měl kontaktovat výrobce nebo prodejce a ujistit se, že ví, zda je možné funkci reklamy vypnout nebo upravit. Někdy může být tato možnost i skryta v nastavení nebo výrobce může plánovat aktualizace firmwaru apod. Pokud se zákazník při koupi necítil dostatečně informován o tom, že zařízení obsahuje reklamy, může zkusit výrobek reklamovat nebo vrátit, zvláště pokud to zjistí v rámci 14denní lhůty pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku, a tedy typicky při nákupu takového zařízení např. na internetu, doporučuje.

Pokud se spotřebitel domnívá, že bylo porušeno jeho právo být před koupí plně informován, může se obrátit také na Českou obchodní inspekci, aby situaci prověřila a v rámci budoucích nákupů se pak podobnému zboží vyhnout. Podle Viktora Vodičky je vždy dobré zkontrolovat podmínky užívání a produktové specifikace výrobku před nákupem, aby se každý vyhnul nežádoucím překvapením. S rostoucím důrazem na personalizované reklamy a připojené technologie je také ale více než dříve důležité, aby byli spotřebitelé řádně informováni a mohli při uzavírání smlouvy učinit vědomé rozhodnutí, zdůrazňuje.

Ondřej Zelenka doplňuje, že pokud televize zobrazují reklamy prostřednictvím připojení k internetu a není zřejmé, zda je zákazník schopen je vypnout, může Český telekomunikační úřad prošetřit, zda výrobce neporušuje pravidla pro šíření obchodních sdělení. Pokud reklamy výrazně ztěžují používání televize nebo pokud zákazníkovi nebyly poskytnuty pravdivé informace o zařízení, může se obrátit na soud s žádostí o náhradu škody nebo odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku. V případě personalizované reklamy je možné podat stížnost na ÚOOÚ. Tento úřad má pravomoc ukládat vysoké pokuty výrobcům, kteří porušují právo na ochranu soukromí, přidává závěrem další možnost.