Stížnost jednoho z restauratérů na školní jídelny dokonce řešil i antimonopolní úřad. Ten však konstatoval, že provozování školních jídelen dle školského zákona a příslušné vyhlášky nepředstavuje porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Co se dozvíte v článku
Hospody ničí inflace a školní jídelny, tvrdí AMSP
Podnikatele v gastronomii neničí podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) pouze vysoká inflace, ale také nekalá konkurence v podobě školních jídelen. Ty totiž v řadě případů nabízejí za dotované ceny stravování nejen pro žáky a zaměstnance škol, ale i pro osoby „zvenku“.
Jak uvedla AMSP ČR, jedná se o problém, který nabírá stále větších rozměrů. V Česku aktuálně funguje více než osm tisíc školních jídelen, které by bez zvýhodnění a financí od zřizovatelů nemohly fungovat. Díky podpoře však školní jídelny nabízí obědové menu i za 80 Kč. Do této ceny však podle AMSP nepromítají reálné náklady, jelikož zřizovatel hradí školním jídelnám všechny mzdové náklady, stejně jako náklady na pořízení technologického vybavení. Stejně tak jídelny neplatí například daň z nemovitosti.
Navíc nejde pouze o problém nekalé konkurence, ale i o záležitost hygienickou nebo bezpečnostní. Fungování školních jídelen by vůbec nemělo být založeno na trvalém kontaktu s náhodnými zákazníky z ulice. Nejde jen o to, že se ve škole automaticky předpokládají určité hygienické normy, které komerčním využitím prostor mohou vzít zasvé, ale jedná se i o elementární bezpečnost dětí, která může být běžnými návštěvníky ohrožena,
uvedla členka představenstva a generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová.
Na školní jídelny si restauratéři stěžují už déle
Stížnosti restauratérů na konkurenci školních jídelen nicméně nejsou žádnou novinkou. Například v roce 2018 uvedl Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR, že by konečně někdo měl jasně říct, že jde o nekalou konkurenci. Jenže asi těžko můžeme očekávat třeba od zastupitele města, aby si uvědomil, že to nekalá konkurence je, a hlasoval proti dotaci pro místní školu. To je z kategorie sci-fi,
řekl serveru Lidovky.cz Václav Stárek.
Podobně se tehdy vyjádřil i Luboš Kastner, spolumajitel sítě restaurací a garant projektu Moje Restaurace, který zaštiťuje AMSP ČR. Oběd pod 100 korun vůbec neodpovídá ekonomické realitě, zvláště při současném růstu nákladů na energie či mzdy. Gastronomové jsou tudíž nuceni svádět souboj s cenami, které se v podstatě rovnají výrobním nákladům,
komentoval Luboš Kastner.
Provoz školních jídel řešil i antimonopolní úřad
Jeden z restauratérů z malého městečka, které má tři tisíce obyvatel, však letos nezůstal jen u kritiky a obrátil se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Úřad ovšem podle restauratéra konstatoval, že nemá žádné indicie, že by provozování školních jídelen představovalo porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Že antimonopolní úřad podnět dostal a skutečně jej uzavřel s tím, že k porušení zákona nedochází, potvrdil serveru Podnikatel.cz mluvčí ÚOHS Martin Švanda. Úřad uvedl, že v rámci systému školního stravování, a to hlavně při přípravě obědů, je někdy také realizováno stravování pro cizí strávníky, a to z důvodu snahy o lepší využití materiálních a lidských zdrojů, které má jídelna k dispozici, a zvýšení efektivnosti poskytovaných služeb.
Tyto služby jsou využívány zejména ze strany důchodců a sociálních služeb městských částí. Ve volné kapacitě školních jídelen je možné tyto strávníky při dodržení stanovených podmínek uspokojit, a to za ceny, které jsou stanoveny minimálně ve výši úplných vlastních nákladů – to znamená, že musí pokrývat veškeré náklady spojené s přípravou, výdejem, případně dopravou jídel,
vysvětlil pro server Podnikatel.cz Martin Švanda.
Mezi podmínky poskytování takových služeb patří také to, že výdej jídel musí být buď časově, nebo prostorově oddělen od školního stravování. Jak dále upřesnil antimonopolní úřad, prvořadým úkolem systému školního stravování je zabezpečení výdeje stravy a zajištění normované výživy pro děti, žáky či studenty a poskytnutí sociálních služeb určitým skupinám obyvatel, a to za přísných podmínek stanovených příslušnými právními předpisy.
Naproti tomu gastronomická zařízení běžného typu jsou určená primárně pro širokou veřejnost, kdy obvykle nabízí mnohem širší nabídku jídel i nápojů, případně dalšího zboží (např. tabákové či jiné výrobky), a jsou provozována v prostorách určených pro veřejnost, které si může provozovatel za tímto účelem do značné míry uzpůsobit. Školní jídelny a soukromá gastronomická zařízení jiného typu si zpravidla nekonkurují nebo konkurují jen ve velmi omezené míře, a to za přísně stanovených omezujících podmínek v neprospěch školních jídelen,
doplnil Martin Švanda, mluvčí ÚOHS.
Podle Švandy tak úřad vyhodnotil, že na základě aktuálně dostupných informací a podkladů nemá žádné indicie, které by ho mohly dovést k přesvědčivému závěru, že provozování školních jídelen dle školského zákona a příslušné vyhlášky jakýmkoliv způsobem představuje porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.
Souhlasíte, aby školní jídelny mohly za určitých podmínek prodávat jídla i lidem "zvenku"?
Školní jídelny nejsou nekalá konkurence, říkají experti
Také podle oslovených právních expertů se v případě školních jídelen a jejich aktuálního fungování nejedná o porušování zákona. Obecně jakékoliv dotace poskytované jen vybraným podnikatelům mohou narušit konkurenční prostředí. Je ale otázka, zda školní jídelny mohou být považovány za takzvané soutěžitele ve vztahu k okolním restauracím. Domnívám se, že pro velkou většinu seniorů i jiných „cizích“ návštěvníků, kteří je navštěvují, není alternativou návštěva restaurace, ale příprava jídla doma,
domnívá se Petr Kincl, advokát a partner PwC Legal.
Pokud takto školní jídelna vytváří zisk, může jej použít výhradně ve prospěch své hlavní činnosti. To znamená, že škola takto získanými prostředky z doplňkové činnosti zpravidla kompenzuje ztrátu z hlavní činnosti, v průběhu roku může dokrývat provozní náklady v hlavní činnosti apod. Zřizovatel, resp. škola samotná, tak jedná s péčí řádného hospodáře, když využívá všechny své hospodářské možnosti ke snížení nároků na veřejné rozpočty – a tím chrání jeden z veřejných zájmů,
dodala serveru Podnikatel.cz advokátka Michaela Žejšková ze společnosti BDO Legal.
Za jakých okolností by docházelo k porušení zákona?
Právníci nicméně připouští, že za určitých okolností by o porušení zákona jít mohlo. Podle Michaely Žejškové by mohlo být teoreticky relevantní zneužití dominantního postavení na trhu či narušení ze strany orgánů veřejné správy (při výkonu samosprávy), ale musela by být splněna řada podmínek. Dominantní postavení na trhu je zákonem definováno zejména jako tržní podíl o velikosti alespoň 40 %, ale jeho samotné dosažení nemusí nutně narušovat hospodářskou soutěž. To se děje až v případě jeho zneužití spočívajícím v přesně definovaných skutkových podstatách.
Jednou z nich může být uplatňování podnákladových cen, které musí být dlouhodobé a systematické s následkem narušení hospodářské soutěže, kdy je takové jednání dominantního podniku zaměřené vůči jinému soutěžiteli za účelem jeho vytlačení z trhu.
Je tedy vždy na individuálním posouzení, jaký podíl zastává školní jídelna na relevantním trhu, jestli je schopna konkurovat restauraci v nabídce poledního menu, v době provozu (odpolední posezení, večeře), v možnostech rozvozu apod., a zda uplatňuje skutečně podnákladové ceny (tj. generuje z doplňkové činnosti ztrátu), zda se jedná o dlouhodobé a systematické jednání, které může narušovat hospodářskou soutěž,
podotkla Žejšková a doplnila, že je navíc nezbytné mít na vědomí, že orgán veřejné správy využívá své zákonné kompetence k dosažení legitimního cíle, tedy k dosažení snížení nároků na veřejné rozpočty tam, kde si doplňkovou činností může vydělat na pokrytí ztráty z poskytování stravování žákům a zaměstnancům školy.
Také podle Petra Kincla by za určitých okolností k porušování zákona mohlo dojít.
Pokud by jídla, která poskytují školní jídelny, byla velmi podobná jídlům, která jsou k dispozici v okolních restauracích, pokud by prostředí v nich bylo podobné, nabídka nápojů stejná, tyto restaurace a jídelny by se soutěžiteli stát mohly a konkurenční prostředí by ohroženo být mohlo. Je ovšem otázka, zda by se taková „výdejna jídla“ mohla dál označovat jako „restaurace“,
uzavřel Kincl.