Tomio Okamura: Oproti třetímu světu strašně plýtváme. To je doslova prasárna

V České republice třetina českých domácností doslova závisí na plynu. Na elektřině všichni a všechno. Představme si, že najednou přijdeme o plyn i o elektřinu. V jeden okamžik zkolabuje všechno, co známe – od mobilu přes bankovní účty až po benzínová čerpadla. Nezatopíte ani neuvaříte. Ano, nezatopíte ani na chalupě, protože i kotel na dřevo má elektrické čerpadlo. V nemocnicích zhasnou světla – nejdůležitější přístroje budou ještě 48 hodin pohánět naftové záložní generátory. Pak zásoba nafty dojde. Vypne chlazení jaderných reaktorů, které se začnou přehřívat – dál se bojím uvažovat a budu věřit tvrzení ČEZ, že přehřátí vypne samovolně štěpnou reakci. Pravda ovšem je, že ČEZ s případným kolapsem chlazení nepočítá a samozřejmě elektrický kolaps doslova oslepí všechny kontrolní přístroje v jaderných elektrárnách.

Generálové zbrojí na minulou válku

Varování před kolapsem energetických sítí se na první pohled zdá příliš fantaskní. Ano? Připadne vám jako bláznovství varovat před pádem elektrické sítě, před energetickou krizí smrtícího rozsahu? Pak nejdřív pošleme do blázince generální štáb České republiky i s ministerstvem obrany. Ti se stále připravují a za miliardy zbrojí v očekávání války, jejíž pravděpodobnost je skutečně mizivá. V případě skutečné války se asi nenajde idiot, co by jel do České republiky a útočil tady na naše tanky, pandury nebo osm stíhaček. Útok se stoprocentní jistotou bude směřovat na energetické sítě a hlavně na jaderné elektrárny. To je vše. O zbytek se postará jádro, případně mráz, panika, řetězový black-out.

Solární bouře – hrozba století

Nemusí být ovšem žádná válka. Ani zemětřesení. Abych nebyl za blázna já, dovolím si opět chvíli citovat veřejné zdroje. NASA varovala před reálným nebezpečím solárních bouří: Sluneční bouře mohou produkovat elektromagnetické pole, které do drátů přivede extrémní proud, vyřadí z provozu elektrické vedení, způsobí všeobecné výpadky proudu a zasáhne komunikační kabely podporující internet. Očekáváme, že během několika let uvidíme mnohem silnější sluneční aktivitu, cituje Fox News astronoma NASA Richarda Fishera. Bude to v době, kdy se naše přetechnizovaná společnost stala bezpříkladně přecitlivělou na sluneční bouře, řekl vědec. Experti z NASA předpovídají, že první zásadní nárůst sluneční aktivity bude po mnoha letech v roce 2013. Podle nich v tomto roce Slunce ohrozí elektrické sítě, navigační systém GPS, elektronickou komunikaci a telefonní linky. Příchod podobné bouře NASA předvídá v květnu roku 2013.

Dopady by byly cítit na vzájemně závislé infrastruktuře, například distribuce pitné vody by byla zasažena v řádu několika hodin a rychle se kazící potraviny a léky by byly ztraceny během 12 až 24 hodin. Ihned by bylo postiženo topení či klimatizace, odpadní systémy, telefonní služby, doprava, doplňování paliv a tak dále, uvádí zpráva NASA. Oprava výpadků by trvala měsíce. Banky by mohly být uzavřeny a obchodování s jinými státy by se mohlo zastavit. Potíže by měly pohotovostní služby a ztraceno by mohlo být řízení a kontrola, říkají další vědci vedení Danielem Bakerem, ředitelem Laboratoře pro atmosférickou a vesmírnou fyziku Coloradské univerzity v Boulderu.

Rozvoj využívání elektroniky za posledních deset let učinil lidskou společnost mnohem zranitelnější vůči katastrofickým výpadkům než při slunečním maximu v předchozí dekádě, varoval profesor John Beddington, hlavní vědecký poradce ve Washingtonu. Podle katastrofických předpovědí by mohla masivní ”sluneční bouře“ přijít svět na biliony dolarů a trvalo by i několik let, než by se ze zasazeného úderu dokázal opět plně vzpamatovat. Sluneční bouře se tak mohou záhy zařadit do skupiny přírodních katastrof typu zemětřesení, povodně, hurikány či tsunami.

Naše heslo? Vždy nepřipraven!

V souvislosti s hrozbou kolapsu všech energetických a informačních sítí se letos v únoru 2011 sešli ve Washingtonu evropští a američtí vědci. Britský zástupce oznámil mj., že Británie zařadila sluneční bouře do bezpečnostních rizik, na které se specializuje Národní registr rizik, založený v roce 2008 k identifikaci různých nebezpečí pro Británii. Ten má také ”komplexní“ plány, jak zvládnout kompletní výpadek dodávek elektřiny.

No a co my? Řekl bych, že nikdo kompetentní ani netuší, co to solární bouře je.

Bouře nebouře. Citlivost naší civilizace na elektronice je skutečně děsivá – veškerá data jsou elektronická, řízení provozu vlaků, letadel i automobilů. Téměř vše pohání elektřina – bez ní nenatankujeme, neuvaříme, nezatopíme. Bez ní jsme najednou ve středověku. Ale bez schopnosti středověkým životem žít. Stačí přetížení evropské sítě a může následovat zatmění nad celou Evropou. Stačí pár výpadků a je tu domino efekt (viz kapitola Nová energetická doktrína pro Českou republiku). Je lépe být připraven na nebezpečí, které nikdy nenastane, než nepřipraven čelit možnému nebezpečí.

Slunce

Každý dům by měl být v rámci možností energeticky soběstačný. Cest k tomu je mnoho a nemá smysl je vypočítávat. Prioritou by mělo být dřevo a slunce – obojího máme relativně dost a zdroje to jsou stabilní. V případě slunce mám na mysli uzavřené domácí systémy – kdy elektřina se ukládá do baterií a je možné ji čerpat bez ohledu na vnější prostředí. To, co nám dnes uniká, je světový trend v dopravě. Jsou to elektromobily – ovšem nikoli napájené elektřinou z uhlí a jádra. To je sice sen ČEZu, ale naprosto zcestný. Trendem jsou tzv. stromy. To jsou parkoviště krytá střechami z fotovoltaických panelů. Ráno přijedete do práce, zaparkujete a zapojíte auto do zásuvky s elektřinou ze slunce. Odpoledne odjedete ”s plnou nádrží“ a před domem zaparkujete nejlépe opět na parkovišti se slunečním dobíjením. V takovém momentě je váš provoz absolutně nezávislý.

Na každý čtvereční metr naší krajiny dopadá v našich podmínkách ročně 1200 kWh sluneční energie. Elektrifikovaná domácnost spotřebuje 15 až 20 MWh, tedy tolik, kolik dopadne sluneční energie za rok na méně než 20 m². Staré fotovoltaické články z křemíku byly málo účinné, jejich výroba energeticky náročná. Dnes umíme vyrobit články z více prvků a ty křemíkové vědci mnohonásobně zefektivnili. Umíme (my lidstvo) už vyrobit ohebné solární panely, z těch je možné vyrobit například karoserie aut. Články jsou násobně výkonnější a účinné i v horších světelných podmínkách.

Dřevo

Dnes nám uniká obrovský potenciál ve dřevu. Kromě přímého spalování na teplo ho lze využít také ke zplynování na dřevoplyn. Ten lze, po nenáročné úpravě automobilu, použít jako náhradu benzínu.

Ekonomická výhodnost

Není třeba, aby s sebou automobily jako dříve vozily zplynovací kotle – nejlepší cesta jsou velké zplynovací kotelny v obcích, spojené se zásobníky plynu a čerpací stanicí. Systém by fungoval obdobně jako u LPG nebo zemního plynu. S jediným rozdílem, plyn bychom si vyráběli sami. O výhodnosti není třeba hovořit – osobní auto spotřebuje v průměru plyn z 15 kilogramů tvrdého dřeva na 100 km.

Obrana proti změnám klimatu

Výsadba rychle rostoucích rostlin, dřevin a smíšených lesů je nejen dobrá energetická varianta, ale zalesňování by stabilizovalo klima v ČR a zvýšilo přirozené zavodnění krajiny. Navíc je to přirozená obrana proti záplavám. Pozitivní vliv na ovzduší i vodní hospodářství je bonus navíc.

Decentralizace výrob energie má několik efektů:

• Ruší ztráty z přenosu energie.
• Ruší závislost na centrálních nebo mimoevropských zdrojích.
• Zvyšuje bezpečnost státu.
• Zvyšuje odpovědné využití energie.

Poslední bod je důležitý. Euroameričan vyhodí stejně tolik jídla, jako spotřebuje. Vyplýtvá až stonásobné množství papíru a jiných energeticky náročných surovin oproti obyvatelům třetího světa. To je doslova prasárna – a tím nechci urazit vepře. Tady jsme u zásadního rozměru filozofie atomových elektráren. Podporují plýtvání. Nejen drancováním veřejných peněz a plýtváním energií při výrobě. Lidem dávají pocit, že když si nevystačí s energií, co mají, stačí přistavět elektrárnu. Problém je přitom jinde – energie vyrábíme spoustu, ale neuvěřitelně s ní plýtváme. Na jednotku HDP u nás spotřebujeme téměř dvojnásob energie (a máme násobky emisí) oproti vyspělým zemím.

(Ukázka z knihy Tomia Okamury Umění vládnout, Nakladatelství Fragment)

Foto: Ondřej Hošt