"Zlaté české ručičky a hlavičky". Potvrzují to (ne)tradiční živnosti

„Zlaté české ručičky“, říká se. Nutno ale také dodat, že kolikrát jde i o „zlaté české hlavičky“. Když se totiž um spojí s nápadem, dají možnost vzniknout takovým živnostem, kterými jsou okrasné vyřezávání do ovoce, foukání figurek z bižuterního skla či tradiční tkalcovství. Někdy však stačí jen zajímavá myšlenka, tak jako tomu je v případě pohřební služby pro zvířata. Server Podnikatel.cz proto vyzpovídal zástupce (ne)tradičních a zajímavých živností.

Vyřezávání do ovoce je teprve ve vývinu

Jestliže se chce někdo živit či alespoň přivydělávat řemeslem, šikovné ruce tvoří nezbytnou podmínku. Pokud se k talentu a šikovnosti připojí i originální nápad, může vzniknout živnost, kterou provozuje dvacetiletý Ondřej Michal z Ústí nad Labem. Jedná se o okrasné vyřezávání do ovoce a zeleniny. Že jste o podobné živnosti ještě neslyšeli? Nejste sami, jak říká Ondřej Michal, spoustu lidí jeho práce vůbec nezná. Sám se s ní seznámil až na škole. Databáze živnostníků: Vizitka Ondřeje Michala.

S vyřezáváním do ovoce a zeleniny jsem se dostal do kontaktu až po absolvování kurzů u pana Procházky, který přijel na naší školu pro kuchaře a číšníky, kterou jsem vystudoval, popisuje své začátky Ondřej Michal a dodává, že přestože nedokáže říci, zda se živností může do budoucna uživit, jako přivýdělek ke škole je jeho práce prý až nad míru dobrá.

Vyřezávat se dá podle Michalových slov prakticky do čehokoli, od melounů, dýní, lilků, kedluben, přes řepy, ředkvičky, cukety, jablka, okurky, papriky, mrkve až po exotická manga či papáje. Ceny „výřezu“ se pak odvíjejí od náročnosti a velikosti daného ovoce. Mezi nejoblíbenější suroviny patří vodní meloun. Za vodní meloun bez podpisu zaplatí zákazník 650 korun, s podpisem či logem pak 700 korun. Ondřej Michal vytváří i žádané květové kompozice, jejichž cena se pohybuje od 400 korun do 1150 Kč. Opět záleží na velikosti kompozice a také na počtu květů.

Vzhledem k tomu, že ovoce i zelenina mají omezenou trvanlivost, tak i „výřezy“ podléhají poměrně rychle zkáze. Melouny vydrží v chladu zhruba 4 až 5 dní, dýně až měsíc, když se rosí a je také v chladu. Květové kompozice pak mají životnost kolem jednoho až dvou dnů.

Pracovní program Ondřeje Michala se stále odvíjí od školy, své živnosti se tak nevěnuje celý den. Když mám ale třeba velkou zakázku, tak se dá stihnout za jeden den jedna velká kompozice, jedna malá kompozice, jeden vodní meloun a dva cukrové melouny. To je asi maximum, co se dá vyřezat, domnívá se Michal.

Přestože jde o stále nepříliš známý obor, konkurence začíná v posledních letech pomalu narůstat. Je to hlavně vidět na soutěžích, kterých se samozřejmě účastním i já. Byl jsem na kuchařské olympiádě v Německu v roce 2008 a na dalších soutěžích v ČR i na Slovensku, dodává serveru Podnikatel.cz Ondřej Michal. A jak dopadl? Mám ze sebou mnoho umístění na třetím místě i druhém místě, ale nejvíce mám zlatých medailí za první místa, uzavírá.

Foukání figurek z bižuterního skla? Už jen poslední mohykán

Zatímco vyřezávání do ovoce se začíná teprve rozvíjet, řemeslo Karla Sobotky, foukání figurek z barevného bižuterního skla, naopak již pomalu vymírá. Jak sám Sobotka podotýká, je zřejmě poslední, kdo se touto výrobou živí. O výrobu skleněné bižuterie se zajímal už na škole, kde se specializoval právě na foukané figurky. Výrobou skleněných foukaných figurek jsem se zabýval i po nástupu do zaměstnání do národního podniku Železnobrodské sklo. Od roku 1991 jsem pak OSVČ. Nyní mi je 50 let a nikdy jsem prakticky nic jiného nedělal, říká serveru Podnikatel.cz Karel Sobotka.

Ačkoli je trh se sklářskými výrobky zaplaven levným asijským zbožím nevalné kvality, uživit se prý dá a pan Sobotka má stále své odběratele. Od nich se pak odvíjí jeho pracovní doba, která je díky tomu velice nepravidelná. Někdy trvá 12 hodin denně, jindy třeba jen tři hodiny. Délka výroby jedné figurky závisí na náročnosti provedení a trvá od několika minut až po několik hodin. Cena se pak pohybuje v závislosti na stráveném čase mezi desítkami korun a stokorunami.

Pokud jde o konkurenci na trhu, o jiném živnostníkovi stejného ražení Karel Sobotka neví. A velké sklárny? Ty za konkurenci rovněž nejde považovat. Velkým sklárnám nekonkuruji, protože se touto formou výroby, foukáním figurek z bižuterního skla, nezabývají, odpovídá jednoznačně Sobotka. Databáze živnostníků: Vizitka Karla Sobotky.

Registrace v databázi živnostníků

Business server Podnikatel.cz nabízí všem živnostníkům a OSVČ registraci zdarma v databázi živnostníků a osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Při vyplňování formulářů je důležité vypsat povinné položky, vložení fotografie je volitelné.

Fotografie nahrávejte o minimální velikosti 120×100 pixelů. Můžete nahrávat fotografie i vaší provozovny.

Tkalcovství také na ústupu

Také řemeslo Aleny Teplické, tkalcovství, se už dá najít na seznamu ohrožených druhů. V celé České republice zbývá asi 50 tkalců a jejich stavy stále ubývají. Stejně jako v případě skleněných figurek i tady se prohnala bouře zvaná levné asijské zboží. Období, kdy jsem nestíhala vyrábět, trvalo asi šest let, ale nelimitovanými dovozy asijského zboží pochybné kvality se poptávka zmenšovala až na hranici, kdy jsem svou živnost omezila na draze sponzorovaný koníček, potvrzuje Alena Teplická.

Přitom se paní Teplická dostala ke tkalcovství víceméně náhodou. Donutily jí k tomu poměry na slovenské vesnici, kam se s manželem po svatbě odstěhovali. Zde totiž panoval zažitý názor, že přivdaná děvčata jsou buď ta, která doma nechtějí, nebo která nemají jiné řešení. Nebylo mi nic platné, že jsem založila dva filmové kluby náročného diváka a dvakrát týdně trénovala sportovní gymnastiku. Uměla jsem šít, vyšívat, plést i háčkovat, ale nikdy jsem netkala. Jedné stařence mně bylo líto, tak mi v kuchyni nainstalovala krosna a ukázala mi, jak se tká, osvětlila Alena Teplická.

Kdo by však čekal, že od té chvíle si paní Teplická tkalcovství zamilovala, velice se mýlí. Po dokončení 30 metrů koberce ze starých šatů, které se nejprve musely vypárat a rozstříhat na proužky buď v nekonečném pásu, nebo je sešívat, se totiž zařekla, že tohle už nikdy dělat nebude. Jenže člověk míní, život mění. Osud paní Teplickou po deseti letech odvála zpátky do Čech. Pracovala jsem jako sekretářka, ale můj šéf nebyl hodný člověk, tak jsem si při první příležitosti vyřídila živnostenské oprávnění na nákup a prodej a přemýšlela, co budu prodávat. Zkoušela jsem všechno možné. Od nášivek až po Herbalife, říká.

Poté se však náhodou ocitla v rehabilitačním ústavu v Českých Budějovicích, kde v provizorních místnostech tkala asi 14letá dívka na rámu obrazy. Napadlo mne, že při jejím postižení by se jí snáze pracovala na velkém stavu a nabídla jsem, že takový seženu. Za tři měsíce byly dva stavy nainstalovány a zprovozněny. Tehdejšímu řediteli pracovního úřadu se zdálo být oživení starého řemesla s minimálními náklady ideální pro odlehlé vesnice u rakouských hranic, vzpomíná Alena Teplická, která tak dostala za úkol sehnat zakázky a naučit tkát pět nezaměstnaných žen.

Avšak nezaměstnané ženy práce na stavech nebavila, šidily ji, jak mohly a jediné, co je zajímalo, bylo kolik budou mít za hodinu a zda dostanou teplý oběd. Na skladě se ovšem hromadily zakázky, a tak paní Teplické nezbylo, než že musela začít sama opět tkát. Začala postupně také zásobovat divadelní soubory a rukodělné díly. Jak však již bylo řečeno, asijská konkurence začala výrobky paní Teplické pomalu vytlačovat z trhu a poslední ránu jí pak udělil samotný český stát, který zavedl minimální základ daně. Poté si byla nucená podle svých slov najít novou práci. Tu momentálně našla v třídění textilu. Přesto doufá, že se k „profesionálnímu“ tkalcovství za rok zase vrátí. Databáze živnostníků: Vizitka Aleny Teplické.

Pohřební služba už je i pro zvířata

K založení živnosti přivedla Davida Osikovského láska ke zvířatům, i když jim paradoxně „pomáhá“ až na jejich poslední cestě. Vlastní totiž pohřební službu určenou na převoz uhynulých domácích mazlíčků do brněnského krematoria zvířat. Původně tuto činnost vykonával jako zaměstnanec krematoria, ale časem se rozhodl se osamostatnit a založit si vlastní firmu.

„My sami s manželkou chováme kartouzské kočky a jsme velcí milovníci zvířat, takže myšlenka zřídit si službu, která bude přínosná pro chovatele, nebyla zas až tak náhodou. Bohužel i my máme tu smutnou zkušenost, kdy jsme se museli rozhodnout pro euthanasii našeho pejska, takže velice dobře chápeme pocity všech těch, kteří se na nás obrací a rozumíme jejich bolesti v srdci,“ sděluje David Osikovski.

Pohřební služba ho v současnosti plně zaměstnává a to hlavně proto, že musí být v jakoukoli denní či noční hodinu k dispozici všem případným zákazníkům. Jeho pracovní den se pak od toho odvíjí. Než zazvoní dispečerský telefon, věnuje podle svých slov především rodině. Jakmile se však ozve klient, pan Osikovski okamžitě vyráží.

Pak už mě čeká cesta pro zvířátko, někdy je to jen za „humna“, někdy jedu přes celou republiku či dokonce mimo ni (Slovensko, Polsko). Co se týče počtu zákazníků, je to různé, ale většinou jsem schopný všechny poptávky vykrýt, ať už jsou chovatelé odkudkoliv, doplňuje na závěr David Osikovski s tím, že i v tomto oboru už existuje v Česku konkurence. Databáze živnostníků: Vizitka Davida Osikovského.