Prostředky přitom na kompenzace evidentně jsou, když Parlament hodlá schválit změny daní, které vyjdou veřejné rozpočty na 100 miliard korun. Místo toho, aby se snižovaly nejbohatším, úředníkům a dalším, kteří nebyli protiepidemickými opatření postihnutí a aktuálně to opravdu nepotřebují, by bylo více než záhodno dát tyto prostředky uzavřeným nebo omezeným sektorům, které bojují o přežití.
Daňové bláznovství postihlo i Senát
Zdá se, že daňovému šílenství v podobě více než stomiliardové sekery do veřejných rozpočtů podlehne nakonec i Senát a zrušení superhrubé mzdy, respektive zavedení 15% daně z hrubé mzdy, a zvýšení slevy na poplatníka nakonec skutečně projde. Veřejné rozpočty to bude stát 100 miliard korun a vzhledem k tomu, že neprojde žádné snížení výdajů, znamená to o 100 miliard zvýšení veřejného dluhu (který bude v budoucnu stejně splácen za pomoci vyšších daní).
Jak navíc upozornilo několik odborných studií, tento způsob snížení zdanění práce nejvíce pomůže vysokopříjmovým, u kterých to navíc nepovede ke zvýšení spotřeby, ale jen úspor. Studie VŠE spočítala, že z 80 miliard korun, které by rozpočty stál Babišův návrh, půjde do zvýšení úspor o 32 miliard korun. Také studie IDEA Cerge ukazuje, že největší kus koláče si ukrojí vysokopříjmoví zaměstnanci. V Babišově variantě získají podle studie první tři kvintily, tedy spodních 60 % zaměstnanců, jen 36 % z celkového objemu úspor na daních. Naopak vysokopříjmoví (nejvyšší pětina zaměstnanců) získají z odhadovaných úspor 80 miliard korun 39 %.
Co je zakázáno a na co mám nárok?
Tady je přehled všech opatření, která jsou platná pro podnikatele i veřejnost. Přečtěte si také seznam všech podpor, které lze ještě aktuálně čerpat.
Špatná ekonomická situace nutí porušovat pravidla
To, že vládní hnutí ANO ve spolupráci s opozicí klidně zasekne nesmyslnou sekyru do rozpočtů, je o to bizarnější, že vláda doteď nebyla schopná pořádně podpořit omezené či zcela zavřené firmy a OSVČ kvůli protiepidemickým opatřením. Vzhledem k charakteru šíření koronaviru je pochopitelné, že některé provozy nelze mít v rozběhnuté epidemii otevřené, těmto podnikatelům ale vláda jednoznačně musí jejich ztráty kompenzovat. A to nejen kvůli spravedlnosti, ale i kvůli následné samotné ochotě dodržovat protiepidemická opatření.
Pokud budou lidí tlačeni špatnou ekonomickou situací do toho, aby pravidla nedodržovali, opatření ztrácí svoji efektivitu a musí tak být navíc přísnější. Tím se pak zhoršuje ekonomická situace pro více lidí a více lidí je tak motivováno opatření nedodržovat a rozjíždí se spirála, na jejímž konci jsou desítky tisíc mrtvých, nemenší množství bankrotů a osobních tragédií s tím spojených.
Každopádně si buďte jistí, že pokud se epidemiologická situace bude nadále zhoršovat (a ona bohužel nejspíše bude), tak maximálně v horizontu týdnů opět dojde minimálně k uzavření restaurací a dalších provozů – zřejmě služeb. A všichni tito podnikatelé musí dostat dostatečnou podporu, tedy ne almužnu, kterou jim aktuálně vláda platí.
Stejně tak by měli dostávat plnou mzdu i zaměstnanci, kteří skončí v izolaci či karanténě. Připomeňme, že tento přístup je v mnoha zemích běžný, Spojené království platí nízkopříjmovým skupinám za karanténu či izolaci 500 GBP, Hong Kong platí za pozitivní test 650 USD. V ČR je navíc demotivace dvojnásobná, protože nemocenskou platí zaměstnavatel a může mu být jen složitě a neúplně kompenzována. Pokud na pozitivním testu výrazně tratí zaměstnanci i zaměstnavatelé, bude vůle k testování stále minimální. V České republice proto finanční motivaci pro izolaci i karanténu doporučoval i poradní orgán NERV,
správně včera popsal matematik René Levínský, výkonný ředitel Centra pro modelování biologických a společenských procesů.
Dejme 100 miliard na podporu zavřených podniků
Pokud politikům nevadí zvýšit deficity veřejných rozpočtů o 100 miliard korun, mnohem smysluplnější by místo zrušení superhrubé mzdy bylo prostředky rozdělit omezeným a zavřeným sektorům. Jsou to restauratéři, hotely, cestovky, umělci či podnikatelé ve službách, kteří jsou protiepidemickými opatření a samotným koronavirem nejvíce postiženi a prostředky by měly směřovat k nim. K čemu snižovat daně úředníkům, politikům a dalším, kteří se o své místo bát nemusí, a nepodpořit ty, kteří to opravdu potřebují? Je přeci v zájmu naprosto všech, aby epidemie byla pod kontrolou.
Dosavadní podpora omezených sektorů je naprostým výsměchem a míří vesměs jen na udržení zaměstnanců. Vrcholem vládní arogance bylo zdůvodnění podzimní podoby kompenzačního bonusu, kdy na rozdíl od jara nemají OSVČ možnost bonus kombinovat za stejné období s dalšími podporami. Ministerstvo financí si totiž vypomohlo lží, že prý to požadují pravidla Evropské unie. Že šlo o nesmysl, ostatně dokázala na konci minulého týdne sama ministryně financí Alena Schillerová, kdy obrátila a v Senátu podpořila možnost bonus kombinovat i s dalšími podporami. Že se tak stane za pomocí protiústavního přílepku, raději detailně nezkoumejme.
Přitom pro návod, jak to udělat lépe, nemusíme chodit daleko. Například v Německu firmám do 50 zaměstnanců, kterým je omezeno podnikání z důvodu vládních nařízení, stát uhradí až 75 % ztrát z jejich loňského obratu v daných měsících. OSVČ si pak mohou vybrat, zda jako referenční bod nepoužijí raději průměrný prodej z předchozího roku. Vláda podpořila samozřejmě i podniky nepřímo zasažené krizí. Podobná situace je v Rakousku, kde vyplácí zavřeným podnikům 80 % jejich loňských tržeb. Že si obě země stojí lépe jak ekonomicky, tak epidemiologicky asi netřeba zmiňovat. Ale proč se inspirovat v zahraničí, když můžeme jít vlastní cestou, která je sice delší, ale zato horší.
ČLÁNKY DO MAILU